postia toisesta kaupungista

…aneb co stálo za pozornost v roce ‘14 Loňský pokus o sepsání toho nejzajímavějšího z celého roku mě překvapivě bavil natolik, že jsem si letos nemohla odpustit pokračování. Tady je! Nejlepší alba Tanya Tagaq – Animism V Kanadě byl rok 2014 jednoznačně rokem enfant terrible známé jako Tagaq. Nejdřív přišlo sealfie a s ním poukázání na negativní dopad zákazu lovu tuleňů na inuitskou společnost, pak otevření dlouho přehlíženého problému pohřešovaných a zavražděných žen patřících k původním národům. Zdálo by se, že hudba musí ve stínu takto závažných společenských témat zákonitě blednout, ale naštěstí tomu tak není. Animism si ve výročních žebříčcích odnáší jednu cenu za druhou a přestože je pro mě záhadou, proč úspěch přišel až s Tanyiným třetím albem (Sinaa i Auk/Blood jsou stejně skvělá), buďme za to rádi. Teď, když Animism ovládl Kanadu, bylo by na čase, aby se mu dostalo zasloužené pozornosti i v Evropě. Snad budou i naši posluchači otevření tomu, co má Tanya Tagaq na srd...

...aneb Bollywood v Praze po dvanácté Milovníci filmů netradičních proveniencí si v českých kinech nepřijdou na své zrovna každý den, a tak jsou festivaly zaměřené na neamerickou filmovou tvorbu vždycky svátkem. Nejinak je tomu i v případě dnes už tradičního Festivalu bollywoodského filmu, který se koná každý rok v říjnu v kině Světozor (a občas i jinde). Přestože mám pocit, že festival v posledních letech dost trpí nedostatkem financí, což se projevuje okleštěnou nabídkou promítaných snímků, jeho návštěvu si nedokážu odpustit. A to i přesto, že najít v programu film, který bych opravdu chtěla vidět, je rok od roku těžší.  Po pro mě dost tragickém loňském ročníku (jeden film úplná blbost, druhý šel vidět, ale nebyl nic moc, a třetí byl sice dobrý, ale projekci poznamenaly technické problémy, kvůli kterým to vypadalo, že snad budeme muset jít v polovině domů) jsem i letos při pohledu na program málem zaplakala. Dětská tématika není zrovna nic pro mě a sociálně laděné dokume...

zima i uprostřed léta Jméno městečka Ranua, které se nachází téměř na půli cesty mezi Rovaniemi a Oulu, vám nejspíš nic neříká a není ani divu. Nijak populární totiž není. Pokud se ale někdy budete pohybovat v těchto končinách a dostanete chuť na menší jednodenní výlet, můžete zamířit právě sem.  Z Rovaniemi i Oulu se do Ranuy bez problémů dopravíte autobusem a cesta vám nezabere ani příliš mnoho času. Počítejte jen s tím, že z Oulu jezdí jen jeden spoj – ráno tam a večer zpátky. Program si proto radši naplánujte podle toho. Dostat se zpátky v případě, že vám jediný autobus ujede, by byl celkem problém. Z autobusu můžete vystoupit buď v „centru“, nebo jet o zastávku dál. V tom případě vás řidič vysadí přímo před zoo, jejíž návštěvu byste neměli vynechat. Nejedná se sice o nejkrásnější zvířecí park na světě (a zřejmě ani padesátý nejkrásnější), ale svoje přednosti má. Tak zaprvé, kolikrát v životě jste byli v pravé „arktické“ zoo? Kvůli severní poloze a neustálému s...

brána do tundry… nebo k santa clausovi Až se vám někdy zachce po troše opravdového severu, neváhejte se vydat do Rovaniemi. Toto více než šedesátitisícové město, které se nachází jen kousek pod severním polárním kruhem, vám totiž poskytne výborný výchozí bod k toulkám divokou přírodou. Než se však rozjedete dál na sever, nezapomeňte si důkladně prohlédnout samotné hlavní město finského Laponska. Rozhodně nebudete zklamaní. Z Helsinek se do Rovaniemi dostanete jednoduše, počítejte ale s tím, že cesta chvíli potrvá a rozhodně nebude zadarmo. Jestli se vám podaří najít levnou letenku přímo do Rovaniemi nebo alespoň do Oulu, neváhejte a kupte ji. Zkusit můžete například nízkonákladovou společnost Norwegian ( www.norwegian.com ). Jinak nasedněte do vlaku, kterých denně vyjíždí hned několik. Cesta trvá kolem deseti hodin, v případě nočního spoje počítejte tak o hodinu až dvě víc. Trmácet se z Helsinek až do Laponska autobusem rozhodně nedoporučuji, za nekřesťanské peníze byste se št...

vzpomínka na dávné časy Se svými téměř dvěma sty tisíci obyvateli patři Turku mezi největší finská města. Jedním dechem můžeme zároveň dodat, že jakožto bývalé hlavní město je také jedním z nejdůležitějších a historicky nejzajímavějších. Pokud se tedy někdy ocitnete na jihu Finska, jeho návštěvu byste neměli vynechat.  Cestujete-li přes Švédsko, nejjednodušším způsobem přepravy do Finska je nastoupit na trajekt, který vás vysadí právě v Turku. Cesta na párty lodi může být sice trochu divočejší, ale pokud si rezervujete kajutu, měli byste mít veškeré pohodlí, které nemůže zkazit žádný alkoholový turista. Jestli se ovšem do Turku vydáte z Helsinek, spíš než po vodě se vyplatí cestovat po zemi nebo vzduchem. Nejlevněji vás přibližně tříhodinová cesta vyjde, pokud využijete služeb nové nízkonákladové společnosti Onnibus ( www.onnibus.fi ). Při včasné rezervaci zaplatíte doslova pár eur a kapsu vám jízdenka neutrhne ani tehdy, když ji koupíte na poslední chvíli. Jestli se vám a...

víc než jen ráj levného alkoholu Hlavní město Estonska bylo už dlouhá léta na samém vrcholu mého pomyslného seznamu destinací, které jednou určitě navštívím. Z Helsinek je to přece jenom kousek cesty lodí. Teprve letos jsem se ovšem pod vlivem motta „kdy, když ne teď“ do opěvované bašty levných nákupů konečně vydala. A nelitovala jsem. Jak už vyplývá z úvodu článku, k cestě jsem zvolila tradiční trajekt, který z Helsinek vyplouvá několikrát denně. Přímo do Tallinnu se z Prahy sice dá dostat i letecky, trasa ale zjevně není příliš oblíbená, a tak natrefit na levnou letenku od nízkonákladové společnosti rovná se zázraku. Cesta se zastávkou ve Finsku je tak asi i nejvýhodnější variantou, nechcete-li se ovšem vláčet autobusem přes celé Pobaltí. Přestože jsem o nechvalně proslulých „chlastacích lodích“ slyšela až příliš mnoho divokých zvěstí, největším problémem na palubě kupodivu nebyli opilí Finové, ale nákupů chtivé babky připravené praštit ervéhápkou kohokoliv, kdo se j...

Poslední várka videí trochu trpí sníženou kvalitou způsobenou plnou pamětí na foťáku a nutností točit na mobil. Navíc úplně chybí videa z koncertu Die Antwoord, kde jsem se kvůli divokým okolnostem (viz minulý článek) ani nepokoušela natáčet. I přes to snad videodokumentace zachycuje atmosféru třetího a nejlepšího dne Flow Festivalu. Rauhatäti - Kuutamo Iisa - Puutarhajuhla Janelle Monáe - Primetime

aneb murda murda murda kill kill kill Závěrečný den Flow začal pozvolna už krátce po poledni. Na úvod se představila rapperka a spoken word umělkyně Rauhatäti , kterou na pódiu doprovázeli nejen její tradiční spoluhráči Heidi Kiviharju a Tes La Rok , ale i řada hostů, z nichž pro mě nejzásadnější bylo sourozenecké duo Yhdentekevää neboli Kajo a Pyhä Lehmä . Přestože v malé Mix Radio Music Hall bylo diváků opravdu poskrovnu a atmosféra byla alespoň ze začátku poněkud rozpačitá, Rauhatäti se nenechala vykolejit a předvedla v rámci možností dynamickou show. Materiál z dlouho očekávané desky Labyrintti zní naživo ještě lépe, a to hlavně díky přidanému druhému hlasu, vokalistce Heidi. Na samostatném večerním koncertě by to asi fungovalo ještě o kousek víc, ale i takhle se Rauhatäti postarala o prvotřídní rozjezd třetího festivalového dne. Já jsem bohužel musela utéct před koncem (což mě mrzí fakt hodně hodně), abych stihla doběhnout na hlavní scénu, kde zpívala Iisa . Její v...

Tentokrát je to o trochu pestřejší, i když na třetí den to stále nemá :). Mø - Freedom Sarah Kivi & Non-Orchestra - Atomi Astrid Swan - Rabbit Catcher Marissa Nadler - Drive

aneb konečně ve formě Ani sobota neboli druhý den Flow Festivalu se neobešla bez zklamání v podobě zrušeného koncertu, na který jsem se těšila nejvíc. Tentokrát nepřijela FKA twigs , kterou jsem objevila právě díky Flow a nadchla se pro ni neskutečně. No nic, jestli dává přednost Torontu před Helsinkami, její chyba. Já jsem se rozhodla příliš netruchlit a prostě si užít to, co se užít dalo. Hned na úvod to bylo vystoupení charismatické Finky Astrid Swan , která se na pódia vrátila po delší zdravotní přestávce. Trochu jsem se obávala, že její anglicky zpívané skladby budou stopadesátým odvarem tvorby anglofonních písničkářek s pianem, ale naštěstí jsem se spletla. Astrid je originál, který v hudbě míchá od všeho trochu a o kopírování slavnějších vzorů nemůže být ani řeč. Kapela byla skvěle sehraná a repertoár dostatečně zajímavý na to, aby mi nedovolil odejít před koncem. Na Astrid navazoval v Black Tentu rapper Noah Kin , na jehož vystoupení jsem šla vlastně jen proto...

Protože první den stála za natočení opravdu jen Jessie Ware, nabízím vám hned několik skladeb z její očekávané druhé desky, která ponese název Tough Love. Kind of... Sometimes... Maybe Tough Love You & I  (Forever) Champagne Kisses

aneb velmi pomalý rozjezd Helsinský Flow Festival mě loni nadchnul natolik, že jsem se letos prostě musela vrátit, a to rovnou na celé tři dny. Na rozdíl od loňska se totiž pořadatelům nepodařilo vtěsnat všechny mé oblíbené interprety do jednoho dne, a tak mi ani nic jiného nezbylo. Nechtěla jsem se totiž vzdát ani jednoho dobrého koncertu. Přestože line-up celého festivalu byl jako vždy skvělý, hned na úvod je nutné předeslat, že první den za těmi dvěma dalšími dost výrazně pokulhával a nenabízel nic moc extrovního. Nebýt avizované účasti Charli XCX , nejspíš by mě ani nenapadlo investovat dalších třicet eur navíc. O to víc jsem se děsila, že Charli nepřijede, já skončím u nějaké podivné experimentální elektroniky a budu si nadávat. A co čert nechtěl – Charli XCX své vystoupení opravdu zrušila. Situaci naštěstí zachránila Jessie Ware , která souhlasila, že Charli na poslední chvíli nahradí. Jen díky tomu pro mě první den Flow neztratil smysl. To už ale trochu předbíhám, vrať...

A ještě několik roztřesených videí z povedeného koncertu. Wohu Wohu Rehearsal Color Code Song to the Siren

The Hearing naštěstí dokonalá není. A právě díky tomu je tak okouzlující. Finka Ringa Manner je aktivní členkou hned několika kapel a kromě toho vystupuje i sólově, přesto se však mezi žádné superhvězdy neřadí, a to ani ve své domovině. S o to větším podivem jsem proto zaznamenala její účast na letošním ročníku festivalu United Islands of Prague. Netuším, kde pořadatelé na Ringin sólový projekt The Hearing natrefili, zaslouží si za to ale poděkování. Ostatní promotéři by se mohli inspirovat. The Hearing na pódium nastoupila skromně, bez velkého potlesku, a hned se pustila do hraní. Společnost jí podle očekávání dělal jen looper a pár perkusí, což na žádnou velkou show není, v tomto případě to ale vůbec nevadilo. První píseň Sand sice trpěla nevyváženým zvukem a chvíli se zdálo, že zpěv, který měl být centrem všeho, snad vůbec neuslyšíme, během druhé písně se ovšem zvukaři podařilo počáteční mouchy vychytat. Mohli jsme si tedy začít užívat Ringiny působivé, introspektivní sklad...

Aneb druhá várka videí z třetího pražského koncertu Tori Amos. Moonshadow Spark iieee Pretty Good Year