dokonalost je nuda

The Hearing naštěstí dokonalá není. A právě díky tomu je tak okouzlující.

Finka Ringa Manner je aktivní členkou hned několika kapel a kromě toho vystupuje i sólově, přesto se však mezi žádné superhvězdy neřadí, a to ani ve své domovině. S o to větším podivem jsem proto zaznamenala její účast na letošním ročníku festivalu United Islands of Prague. Netuším, kde pořadatelé na Ringin sólový projekt The Hearing natrefili, zaslouží si za to ale poděkování. Ostatní promotéři by se mohli inspirovat.

The Hearing na pódium nastoupila skromně, bez velkého potlesku, a hned se pustila do hraní. Společnost jí podle očekávání dělal jen looper a pár perkusí, což na žádnou velkou show není, v tomto případě to ale vůbec nevadilo. První píseň Sand sice trpěla nevyváženým zvukem a chvíli se zdálo, že zpěv, který měl být centrem všeho, snad vůbec neuslyšíme, během druhé písně se ovšem zvukaři podařilo počáteční mouchy vychytat. Mohli jsme si tedy začít užívat Ringiny působivé, introspektivní skladby.

Jak se dalo očekávat, páteří vystoupení byly písně z debutového alba Dorian. Dočkali jsme se tak líbivé Swallow, baladické Nothing Special, emočně vypjaté Wohu Wohu i roztančené titulní skladby Dorian. Ringa navíc představila dvě ochutnávky z připravované novinky Adrian a jako bonus zahrála nesmírně působivou předělávku skladby Song to the Siren z repertoáru Tima Buckleyho. Škoda jen, že nedošlo na moji oblíbenou Everyday. I bez ní byl však setlist ukázkový.

Vystoupení se sice neobešlo bez drobných technických nedostatků způsobených stávkujícím looperem, Ringa se s nimi ale vyrovnala s lehkostí sobě vlastní. Během promluvových pasáží na ní byla znát trocha nervozity z debutu před neznámým publikem, pěvecky ale působila jistě. Není divu, že se alespoň na pár skladeb zastavili nejen návštěvníci festivalu na Střeleckém ostrově, ale i náhodní kolemjdoucí nahoře na mostě.

 

Nevěřím, že The Hearing měla před svou pražskou premiérou nějak výraznější počet českých fanoušků. Doufám ale, že si jich svým sympatickým vystoupením minimálně pár desítek získala a prodala díky tomu všech „asi deset nebo tak“ cédéček, které po koncertě nabízela za „250 až 300 peněz“ u plotu za pódiem.