aneb velmi pomalý rozjezd
Helsinský Flow Festival mě loni nadchnul natolik, že jsem se letos prostě musela vrátit, a to rovnou na celé tři dny. Na rozdíl od loňska se totiž pořadatelům nepodařilo vtěsnat všechny mé oblíbené interprety do jednoho dne, a tak mi ani nic jiného nezbylo. Nechtěla jsem se totiž vzdát ani jednoho dobrého koncertu.
Přestože line-up celého festivalu byl jako vždy skvělý, hned na úvod je nutné předeslat, že první den za těmi dvěma dalšími dost výrazně pokulhával a nenabízel nic moc extrovního. Nebýt avizované účasti Charli XCX, nejspíš by mě ani nenapadlo investovat dalších třicet eur navíc. O to víc jsem se děsila, že Charli nepřijede, já skončím u nějaké podivné experimentální elektroniky a budu si nadávat. A co čert nechtěl – Charli XCX své vystoupení opravdu zrušila. Situaci naštěstí zachránila Jessie Ware, která souhlasila, že Charli na poslední chvíli nahradí. Jen díky tomu pro mě první den Flow neztratil smysl. To už ale trochu předbíhám, vraťme se tedy na úplný začátek.
Na úvod jsem se zašla podívat na finskou kapelu Riitaoja, o níž jsem předem nevěděla zhola nic a upřímně – o nic jsem nepřišla. Uskupení lze nejvýstižněji popsat jako příslovečnou kapelu lokálního významu a jejich vystoupení můžeme stručně shrnout slovy „nenadchne, neurazí“. Opravdu nic zvláštního, takže jsem ani nevydržela do konce.
Místo toho jsem zašla do Black Tentu, kde zrovna Pusha T rozjížděl svoji show. Stan byl narvaný, takže jsem nic neviděla, což je pro mě u živých koncertů důvod jít o dům dál. Poslouchat se to dalo, ale žádný zázrak to taky nebyl, takže se obávám, že ani v tomhle případě jsem o nic zásadního nepřišla. Přesunula jsem se tedy k hlavnímu pódiu, kde hrála Nina Persson, což je pořád krásná ženská, bohužel hudebně už dost za zenitem, což potvrdila nejen kvalita nového materiálu, ale i prořídlé publikum. Protože široko daleko nic lepšího nebylo, byl to první koncert, u kterého jsem vydržela až do konce, žádné nadšení ve mně ale nevyvolal. Prostě průměrný pop, na který se lehce zapomíná.
Protože lidí bylo v areálu první den celkem málo a na Jessie Ware nebylo nutné čekat přes hodinu před pódiem, stihla jsem i kousek vystoupení Jenny Wilson, na kterou Nina všechny lákala. Upřímně, já jsem vydržela dvě skladby a pak jsem zdrhla. Zpěvačka působila dost pošahaně a hudba nestála za moc, takže jsem radši šla pod hlavní pódium vyhlížet Jessie.
Moje hlavní hvězda večera nastoupila na pódium s profláklou skladbou Running z debutu Devotion, hned po ní však následovala otázka, jestli se už těšíme na nové album. Bylo tedy jasné, že páteří vystoupení budou právě nové skladby z Jessiiny připravované druhé desky. Postavit koncert na materiálu, který publikum nezná, může být ošidné, v případě Jessie to ale naštěstí fungovalo výborně. Nové písničky nabízejí elektroniku, pop, moderní r’n’b a překvapivě i reggae v kombinaci, která posluchače dokáže zaujmout na první poslech. Hlavně Champagne Kisses je hit jako blázen, ale ani ostatní novinky za ním příliš nezaostávají.
Kromě výborného repertoáru Jessie Ware oplývá i nenuceným šarmem a schopností ovládnout pódium tím nejpřirozenějším způsobem. Žádné vynucování pozornosti, Jessie stačí jen vyjít na pódium a všichni jí zobou z ruky a předvádějí sexy tance, protože se mimochodem zmínila, že se jí to líbí. A slečna Ware to nahlas ocení, protože publikum pro ni není jen kulisa, která nestojí za pozornost. A taky ocení Charli XCX za to, že nepřijela. Ostatně ani nám nezbylo nic jiného, než jí nakonec poděkovat. Jen díky její nepřítomnosti jsme totiž mohli zažít Jessie Ware v plné parádě.
Po podprůměrném dni završeném jedním nadprůměrným, leč krátkým vystoupením (koncerty na hlavním pódiu trvají jen 45 minut) jsem už neměla energii na nic dalšího, rozhodla jsem se ale dát ještě šanci nejnovějšímu objevu finské scény, písničkářce Mirel Wagner. Její výstup byl ale tak ukníkaný, že jsem vůbec nic neslyšela. Ale doopravdy vůbec nic. Nevím, jestli byla chyba v technice, nebo to bylo tak potichu schválně, nicméně mi to nestálo za to a vydala jsem se zpátky do hostelu načerpat energii na další den. Rozhodně jsem ji potřebovala, protože festivalový víkend byl mnohem nabitější než rozvolněný pátek.
Komentáře
Okomentovat