Když bohové roztávají
(začátek celého života a cesta k nesmrtelnosti)
světla na podlaze, postel na stropě
tóny na zdech, tvoje slova v tomhle domě
květenství zůstává, aby uvadlo, uschlo
plus na malé kousíčky rozkopnutá hlava
může dýchat, beznaděj v předsíni
holá záda leží vedle mě
vzdouvají se špatně naladěné záhyby žeber,
když bránice plive do tvé náruče nejkrásnější výhrůžky
sametové slavnosti, vzadu vlevo jazz
svlečený rituál k rozbití
dva existující se houpou, opíjí, kolébají, kývou a zítra se vzdají
roztrhnu tvou vůni, brzy zreziví
běž, nechoď, nechoď, běž
houstnoucí krevní tlak přivádí k šílenství
omylem se zachvějí zbloudilá gesta
a tohle nepoznají, škádlí v šeru tíseň
z požáru zbyl oxid uhelnatý, hořká nadávka,
ale ne trpká nenávist
tvoje ústa jsou třešňová dužina
pichlavý výsměch vášně
dokážeš mě otevřít, rozkvetu
pak mě přerušuješ vlastními sliby
všechno je naruby
vzhůru nohama
špatným směrem
dotkni se mě, chci se odevzdat
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
postiakaupungista.blogspot.com
krásná mysl je křehká
málokterý vzdech se nese tak daleko
na tvé šíji moje orosené rty
rezonující rytmus slyšíš, a polibky
ještě jako poslední dlí na chladné kůži
těla omotaná vytrženou radostí
lebka na stranu, být či nebýt
paradox, jímž přiměješ slanou vodu roztát
přiměješ mě utopit se v medu,
proto teď nevím, z jakého směru zobrazujeme svět
slibujeme, že se neztratíme
nerozplyneme se v prázdný vzduch
neztrouchnivíme v rozích paneláků,
když uzavřeme kruh do smrtí půvabů
uprchneme do bezpečí masa a kostí
slib odevzdání se vznáší, zamlženě pluje
do hřbetu dlaně otřená rtěnka
zamlčený zbytek rozumu, podobizna
oliž moje praskliny, i když nás rozbijeme
volný pád hudebně doprovázejí symfonií stěny
city vzplanou, city vyhasnou
tančíc přijde prázdnota, hnisavá a svatá
tenhle čas je falešný a zkreslený,
proto je to takhle dobré
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
dolů ke kořenům to všechno umře po rozkvetení
já zůstanu němě hnít
mír ať se vleče, až se zdechlina osvobodí
ty už budeš imperfektum, až to přijde
dolů ke kořenům to všechno umře po rozkvetení
já zůstanu němě hnít
mír ať se vleče, až se zdechlina osvobodí
ty už budeš imperfektum, až to přijde
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
bohové roztávají a zůstává paměť
a mimesis a báseň, báseň to tvé jméno
opilost přichází a počasí přestává existovat,
když se mi do hlavy hrne krev
Komentáře
Okomentovat