aneb konečně ve formě
Ani sobota neboli druhý den Flow Festivalu se neobešla bez zklamání v podobě zrušeného koncertu, na který jsem se těšila nejvíc. Tentokrát nepřijela FKA twigs, kterou jsem objevila právě díky Flow a nadchla se pro ni neskutečně. No nic, jestli dává přednost Torontu před Helsinkami, její chyba.
Já jsem se rozhodla příliš netruchlit a prostě si užít to, co se užít dalo. Hned na úvod to bylo vystoupení charismatické Finky Astrid Swan, která se na pódia vrátila po delší zdravotní přestávce. Trochu jsem se obávala, že její anglicky zpívané skladby budou stopadesátým odvarem tvorby anglofonních písničkářek s pianem, ale naštěstí jsem se spletla. Astrid je originál, který v hudbě míchá od všeho trochu a o kopírování slavnějších vzorů nemůže být ani řeč. Kapela byla skvěle sehraná a repertoár dostatečně zajímavý na to, aby mi nedovolil odejít před koncem.
Na Astrid navazoval v Black Tentu rapper Noah Kin, na jehož vystoupení jsem šla vlastně jen proto, že jako host byl předem ohlášený jeho souputník Gracias. Přestože hudba byla neúnosně přeřvaná a bez špuntů do uší nešla vydržet ani omylem, já jsem zůstala až do samého závěru. Asi hlavně proto, že se mi na hip hop prostě dobře tancuje. A navíc Noah je asi nejhezčí rapper vůbec, hlavně když sundá triko a vykouzlí svůj neodolatelný úsměv. Škoda, že jsem byla zíráním na jeho svaly příliš zaneprázdněná na to, abych udělala fotku. Ale aspoň máte Google.
Po Noahovi navazoval přesun na Balloon 360° Stage, což je, jak už název napovídá, pódium umístěné pod velkým balónem, přičemž diváci sedí v kruhu okolo něj jako v amfiteátru. Koncerty na něm byly spíše komorní a tomuto zaměření se nevymykalo ani vystoupení Sarah Kivi & Non-Orchestra. Sarah mi konečně nabídla to, na co jsem čekala už od pátku – příjemný finsky zpívaný repertoár, který není nudný, neoriginální ani hloupý. Body si zaslouží i za pódiovou prezentaci, kterou korunovala svým kostýmem beduínské královny. Měli by si z ní vzít příklad všichni ti, kteří vystupují v odraných džínách a sepraném triku.
Z vystoupení Sarah jsem bohužel musela odejít před koncem, ale to jen z toho důvodu, že jsem nechtěla přijít o místo v první řadě na koncertě Mø. Ne že bych byla její kdovíjaká fanynka, dokonce jsem ještě ani neslyšela její album No Mythologies To Follow, ale po odpadnutí Twigs pro mě tak trochu „z nouze“ zaujala místo hlavní hvězdy večera a jako takovou jsem si ji chtěla užít. A taky jsem si ji užila. Mø do svých vystoupení zjevně dává všechno, celou dobu tancovala a mlátila sebou o zem tak, až z ní stříkal pot. Publiku se snaží být co nejblíž, a tak na pódiu zase tolik času nestrávila. Nejčastěji jsme ji mohli vidět na bedně před pódiem, na klandru, který odděloval diváky od jeviště anebo v davu na rukou fanoušků.
Za energií Mø sice trošku pokulhávala zvuková kvalita hudební produkce, která bohužel trpěla typickým festivalovým nešvarem přebasování, které přehlušuje zpěv, nikdo se tím ovšem nenechal příliš otrávit. Tohle nebyl poslechový večer, to byla párty. I ta se však na chvíli zklidnila a Mø tak mohla v procítěné písni Freedom dokázat, že je i výbornou zpěvačkou. Helsinskému publiku tedy nezůstala vůbec nic dlužná.
Následný program pro mě už nenabízel nic zásadního a počet návštěvníků se s pokročilou hodinou zvýšil natolik, že se přesuny mezi pódii staly spíš mučením, a tak jsem s radostí vzala zavděk koutkem areálu, kde nebyla téměř ani noha. Byla jím opět Balloon 360° Stage, kde se zrovna na své komorní vystoupení chystala Marissa Nadler. Původně jsem ji chtěla vyměnit za Little Dragon, ale kvůli výše zmíněnému jsem se rozhodla dát jí šanci, i když jsem tak nějak tušila, že její monotónní melancholické balady nebudou nic pro mě. A bohužel jsem se nespletla. První skladba Dead City Emily byla ještě povedená, zbytek ale už splýval v jednolitou masu, a tak jsem se přeci jen rozhodla probojovat k Blue Tentu na kousek Little Dragon. Stan byl ale narvaný k prasknutí a hudební produkce se mi taky nejevila jako nic, bez čeho bych nemohla žít, a tak jsem se vydala k východu. Druhý den byl už tak nabitý hudebními zážitky až až.
Komentáře
Okomentovat