top of the pops...

…aneb co stálo za pozornost v roce ‘14

Loňský pokus o sepsání toho nejzajímavějšího z celého roku mě překvapivě bavil natolik, že jsem si letos nemohla odpustit pokračování. Tady je!

Nejlepší alba

Tanya Tagaq – Animism

V Kanadě byl rok 2014 jednoznačně rokem enfant terrible známé jako Tagaq. Nejdřív přišlo sealfie a s ním poukázání na negativní dopad zákazu lovu tuleňů na inuitskou společnost, pak otevření dlouho přehlíženého problému pohřešovaných a zavražděných žen patřících k původním národům. Zdálo by se, že hudba musí ve stínu takto závažných společenských témat zákonitě blednout, ale naštěstí tomu tak není. Animism si ve výročních žebříčcích odnáší jednu cenu za druhou a přestože je pro mě záhadou, proč úspěch přišel až s Tanyiným třetím albem (Sinaa i Auk/Blood jsou stejně skvělá), buďme za to rádi. Teď, když Animism ovládl Kanadu, bylo by na čase, aby se mu dostalo zasloužené pozornosti i v Evropě. Snad budou i naši posluchači otevření tomu, co má Tanya Tagaq na srdci. Někdy to bolí, ale vyplatí se naslouchat.

Nejlepší skladba: Tulugak

Tanya Tagaq – Tulugak na Spotify

Zola Jesus – Taiga

Zola Jesus si s novou deskou dala načas, ale vrátila se s velkou pompou. Taiga nabízí líbivost i hloubku. Hudební složka vás svými místy až popovými melodiemi polapí hned při prvním přehrání a texty vám při každém dalším poslechu nabídnou dostatek prostoru k filozofickým úvahám nad stavem současného světa. Ne nadarmo je Taiga označována za zatím nejpřístupnější album Zoly Jesus. Pokud je pro vás tvorba této dámy zatím neznámá, využijte toho a vydejte se do tajgy spolu s ní.

Nejlepší skladba: Nail

BANKS – Goddess

Goddess je podařený debut, na kterém Jillian Banks spolu se zástupem producentů umně míchá elektroniku, pop a r’n’b do velmi působivého koktejlu. Je otázkou, jestli o albu a jeho interpretce bude někdo vědět ještě za deset let, teď a tady si však pozornost zaslouží. Banks má nevšední hlas, kterým dokáže pohladit i poškrábat, a schopnost napsat skladby, které zaujmou na více než jeden poslech. S přímočarými, ale ne hloupými texty je navíc snadné se ztotožnit a citlivější jedince možná některé z nich dojmou až k slzám. Co víc si přát? 

Nejlepší skladba: Waiting Game

FKA twigs – LP1

Tohle LP rozhodně není pro každého. Pokud od alba čekáte eklektičnost a hity na první poslech, raději hledejte dál. Skladby na debutovém albu FKA twigs se totiž zpočátku slévají do jednoho monotónního celku, který může netrpělivého posluchače pěkně nudit. Najdete-li si ovšem hodinku, kdy si můžete jen tak nasadit sluchátka a ponořit se do poněkud abstraktních hudebních hlubin, otevře se vám úplně nová perspektiva. Twigs se sice ve všech deseti skladbách drží předem vymezených mantinelů, v rámci nich však nabízí mnohá překvapení. Na párty by vás s touhle deskou nejspíš vyhodili, pro dlouhé večery o samotě nebo ještě lépe ve dvou je ovšem tenhle smyslný klenot jako stvořený. 

Nejlepší skladba: Kicks

Jessie Ware – Tough Love

Jessie Ware se se zatěžkávací zkouškou jménem druhé album vyrovnala se ctí. Z Tough Love se sice na zadek neposadíte, ale zklamaní po jeho poslechu taky nebudete. Žánrově je deska mnohem pestřejší než debut Devotion, takže své si na ní určitě najdete. Jen škoda, že se studiové verze skladeb drží při zemi a je možná až příliš zjevné, že nový repertoár je určený hlavně k živému hraní. Na koncertech totiž funguje minimálně o sto procent líp. Tím víc zamrzí, že český koncert, plánovaný na únor příštího roku, byl zrušen. Těžko říct, proč to odnesla zrovna Praha (a Kolín nad Rýnem, zbytek turné zůstává beze změny), přicházíme ale o hodně. Některé nahrávky totiž znějí v živém provedení mnohem lépe a u Tough Love to platí dvojnásob.

Nejlepší skladba: Champagne Kisses

Nejlepší film – Mardaani (Neohrožená)

Bollywood buď milujete, nebo nesnášíte. Pokud patříte mezi druhé jmenované, určitě si najdete tisíc důvodů, proč vám Mardaani poleze na nervy. Pokud máte ale bollywoodské snímky v oblibě, nenechte si tuhle perlu ujít. Najdete v ní všechno – kritiku vážných společenských témat i čirou zábavu, i když tentokrát s dost hořkou příchutí. A jestli chcete, aby vám závěrečné rozuzlení nějakého filmu přineslo to pravé zadostiučinění, Mardaani je výborná volba. Dokonalí Rani Mukherji a Tahir Raj Bhasin v hlavních rolích už jsou jen třešinkou na dortu.

Nejlepší koncert – Tanya Tagaq v Akropoli

Tanya Tagaq je naživo výborná vždycky, spojení její hudby s promítáním němého filmu Nanook of the North ovšem posluchačům ten večer dokázalo zážitek ještě znásobit. Hlavně na scénu lovu na mrože s jedinečným hudebním doprovodem Tanyi, Jesseho Zubota a Jeana Martina nejde jen tak zapomenout. Chcete-li zažít opravdovou sílu hudby, která dokáže komunikovat přímo s vašimi nejniternějšími pocity, vydejte se na koncert Tagaq. Klidně až do Kanady, litovat nebudete.

Nejlepší festival – Flow Festival

Flow se i loni ukázal jako sázka na jistotu. Line-up, o kterém se nám v našich luzích a hájích může nechat jen zdát, stylový areál, skvělá organizace, prvotřídní výběr občerstvení a absence opilých povalečů. Jen ty ceny bolí, jen ty ceny. Na druhou stranu, příští rok má přijet Florence and the Machine! No řekněte, dáte jí snad košem?

www.flowfestival.com

Nejerotičtější skladba

FKA twigs – Two Weeks

Do této kategorie bych mohla zařadit snad každou skladbu z dlouhohrajícího debutu FKA twigs, ale Two Weeks je díky své brutální otevřenosti přeci jen jasným vítězem. Text seká do živého, přičemž neztrácí nic ze své poetiky. K tomu si přičtěte melodii, která vás chytne hned na první poslech, a máte nejen nejerotičtější skladbu roku, ale dost možná i píseň roku bez jakýchkoliv zbytečných přívlastků. Zkrátka a dobře – dej mi dva týdny a ji už ani nepoznáš.

Nejlepší videoklip

Sia – Chandelier

K Sie mám od jisté doby averzi, za píseň Chandelier a její vizuální ztvárnění si ale zaslouží nekončící salvy chvály. Konečně se někdo vzpamatoval a uvědomil si, že i videoklip může být malé umělecké dílo a ne jen bezduchá propagace vlastního obličeje. Je neuvěřitelné, jak skvěle se choreografům podařilo převést text o boji se závislostí, sebevražednými touhami a hlavně sama se sebou do jediné taneční sestavy. Teprve jedenáctiletá Maddie Ziegler navíc tohle všechno dokázala ztvárnit tak lehce a nenuceně, a přesto přesvědčivě, až se zdá, že takhle tančit umí snad každý. Nenechte se mýlit, neumí.

Nejlepší guilty pleasure – kosmetické blogy a vlogy

Aneb hon za dokonalou dlouho držící rtěnkou se proměnil v podivnou posedlost. Ani nevím, proč se posledních pár měsíců neobejdu bez toho, abych věděla, co si všechny české blogerky a youtuberky (do jedné) myslí o novém make-upu, který jim Dermacol nebo Rimmel poslal zadarmo. Nebudeme si lhát, to, co většina českých i zahraničních „beauty guru“ vytváří, nemá valnou hodnotu. Víc než půlka z nich vůbec neumí pravopis a gramatiku („ty stíny byli špatné a díky tomu si je už nekoupím“) a skoro třetina nedokáže ani pořádně mluvit na kameru. Ale je to zábava. Nic víc, nic míň. Jen před lidmi by se těžko přiznávala.