víc než jen ráj levného alkoholu
Hlavní město Estonska bylo už dlouhá léta na samém vrcholu mého pomyslného seznamu destinací, které jednou určitě navštívím. Z Helsinek je to přece jenom kousek cesty lodí. Teprve letos jsem se ovšem pod vlivem motta „kdy, když ne teď“ do opěvované bašty levných nákupů konečně vydala. A nelitovala jsem.
Jak už vyplývá z úvodu článku, k cestě jsem zvolila tradiční trajekt, který z Helsinek vyplouvá několikrát denně. Přímo do Tallinnu se z Prahy sice dá dostat i letecky, trasa ale zjevně není příliš oblíbená, a tak natrefit na levnou letenku od nízkonákladové společnosti rovná se zázraku. Cesta se zastávkou ve Finsku je tak asi i nejvýhodnější variantou, nechcete-li se ovšem vláčet autobusem přes celé Pobaltí.
Přestože jsem o nechvalně proslulých „chlastacích lodích“ slyšela až příliš mnoho divokých zvěstí, největším problémem na palubě kupodivu nebyli opilí Finové, ale nákupů chtivé babky připravené praštit ervéhápkou kohokoliv, kdo se je byť jen zdánlivě pokusil předběhnout v jakékoliv frontě. Pokud se ale uklidíte někam mimo nákupní a konzumní zónu, cestu byste měli přežít bez úhony.
Co se přenocování týče, v Tallinnu máte samozřejmě na výběr nepřeberné množství ubytovacích zařízení. Záleží jen na tom, jak hluboko máte do kapsy. Nám chudým Čechům naštěstí hraje do karet fakt, že Estonsko na tom cenově není tak špatně jako většina tradičních turistických destinací. Třete-li opravdu bídu s nouzí, za postel ve společné ložnici dáte něco kolem deseti eur, což je například v porovnání s Finskem pakatel. Já jsem se rozhodla trochu rozšoupnout a rezervovala jsem si samostatný pokoj za 25 eur na noc v Center Hotelu nedaleko přístavu. Jedná se o (ruský) dvouhvězdičkový hotel pro méně náročné cestovatele, ale pro mě byl kvalitou víc než dostačující, dá se říct až luxusní. Dokonce jsem za cenu jednolůžkového pokoje bez sociálního zařízení dostala dvoulůžkový se sprchou a WC! Haleluja na třetí.
Do Tallinnu jsem přijela s cílem hlavně prozkoumat staré město. Teploty vysoce nad třicítkou mě ovšem od bloumání starými uličkami odradily natolik, že jsem se radši vydala na údajně vyhlášenou pláž Pirita. Po noci probdělé na letišti a dopoledním trmácení v nesnesitelném parnu jsem totiž měla pomyšlení jen na plavání v moři a povalování se v písku. Realita mě však překvapila více než nemile. Místo romantických vlnek a jemného písku mě totiž čekal jenom bordel a zase další bordel. O (podstatný) kus dál jsem sice natrefila na další pláž, ta ale byla snad ještě horší. V písku odpadky a rozbité sklo, ve vodě tuny slizké vodní trávy. Místo toužebného odpočinku mi tedy nezbylo nic jiného, než se v tom příšerném hicu jako ovce vydat zase zpátky do hotelu. A den byl v háji, přátelé. Návštěvu tallinnské pláže tudíž úplně nedoporučuji, minimálně útlocitnějším povahám tedy určitě ne.
Těm bych ostatně poradila zdálky se vyhnout i zoo, která i pro mě, milovnici zoologických zahrad, byla dost tristním zážitkem. Mám-li ji popsat, nenapadá mě výstižnější přídavné jméno než „sovětská“. Zvířata v prťavých betonových ubikacích za železnými mřížemi, nic, co by jim aspoň trochu připomínalo jejich přirozené prostředí, žádný enrichment, žádné rozptýlení. Zejména pohled na ledního medvěda, který v takové kobce nemá v třiceti stupních ani vodu, je opravdu jen pro silné žaludky.
Budoucím návštěvníkům Tallinnu bych proto doporučila příliš neexperimentovat a zaměřit se spíše na typičtější turistické cíle. Procházka po přístavu, z nějž jednoduše dojdete do centra i do starého města, kterému vévodí věž katedrály svatého Olava, vás určitě nezklame. I když – já ve výsledku nemám úplně co radit. Jeden a půl dne se totiž ukázalo jako naprosto nedostatečná doba na to, abych prozkoumala všechno, na co jsem si dělala zálusk. Staré město jsem kvůli tomu jen tak prosvištěla a svůj další cíl, palác Kadriorg s přilehlými zahradami, jsem musela úplně vynechat. Aspoň mám ale o důvod víc, abych se do estonské metropole vrátila. Vím totiž, že pravou podstatu jejího kouzla jsem ještě neobjevila.
P. S. A co se týče těch supervýhodných nákupů, za kterými se všichni do Tallinnu vehementně ženou, tak těmi se my Češi nemusíme zas až tak vzrušovat. Pro Finy je sice v Estonsku levno, pro nás ale spíš ne. Jediné, co se vyplatí nakoupit do zásoby, jsou finské potraviny a nápoje, které tu opravdu seženete za mnohem nižší cenu. Nákupní ráj je jinak v Tallinnu skutečně zbytečné hledat.
Komentáře
Okomentovat