…it remembered his name
Když loni vyšlo experimentální album Sexwitch, které Natasha Khan natočila s producentem Danem Careym a skupinou Toy, bylo to tak trochu zklamání. Ne, že by deska byla špatná, ale přeci jen jsem se těšila hlavně na další sólový počin Bat for Lashes. Natasha své příznivce ale naštěstí o nic neochudila a svou čtvrtou desku The Bride vydala jen necelý rok po nahrávce psychedelických coververzí.
A protože Bat for Lashes není jen tak nějaká zpěvačka, která dá do kupy pár písniček a tváří se, že tvoří kompaktní celek, rozhodla se přijít rovnou s koncepčním albem, jehož skladby vyprávějí příběh od začátku do konce. Celý koncept je vlastně velmi jednoduchý a nebudu přehánět, když napíšu, že textově se jedná o nejpřístupnější desku Bat for Lashes. Texty jsou sice plné metafor, ale samotný příběh a myšlenkové pochody hlavní postavy, bezejmenné Nevěsty, jsou podány spíše přímočaře a minimalisticky. Troufám si říct, že mimo mísu při poslechu budou jen ti posluchači, kteří vůbec nerozumějí anglicky.
Ačkoliv z literárního hlediska jsou skladby interpretačně vstřícné, z toho hudebního je tomu právě naopak. Všechna předchozí alba Bat for Lashes měla jeden velký hit, The Bride ale ve svých svatebních šatech nejspíš žádný neskrývá. Atmosféra všech písní je daná jednotícím tématem a tak už z podstaty nemůže být moc rozjuchaná a prvoplánově hitová. Jedinou skladbou, která svým tempem trochu vybočuje a mohla by se chytit i v rádiích, je Sunday Love. Všechny ostatní položky jsou pochmurné a více či méně pomalé.
Neznamená to ale, že se při jejich poslechu budete nudit. Natasha má v zásobě tolik melodických nápadů, že chvílemi nebudete chápat, kam na ně pořád chodí. K tomu připočtěte pořádnou nálož emocí, které z vás ovšem nikdo nebude násilím ždímat. Vytrysknou tak nějak mimoděk, když si uvědomíte, že příběh téhle nevěsty je sice fikce, ale pro někoho z vašeho blízkého okolí bohužel realita.
Vrcholy alba jsou bezpochyby tíživá Joe’s Dream plná chmurných předtuch následujících událostí, melodicky vybroušená a díky tomu extrémně dojemná Close Encounters a temná Widow’s Peak, v níž kulminuje čiré zoufalství. Ale neděste se, i Nevěsta dospěje do bodu, kdy v temnotě objeví naději na novou budoucnost. Jen si předtím musí projít něčím, co byste nepřáli ani nejhoršímu nepříteli.
Už teď je jasné, že The Bride bude patřit k nejzajímavějším hudebním počinům roku 2016. I když vás album možná na první poslech nestrhne, vyplatí se mu věnovat více než dva poslechy. A to opravdu poctivé, od začátku do konce - švindlováním a přeskakováním mezi skladbami byste se jen zbytečně ochudili o dramatický vývoj celého příběhu.
Komentáře
Okomentovat