postia toisesta kaupungista

Na letopočet 2016 teď ze všech stran slyšíme jen nadávky, ale ve skutečnosti se i v tak nenáviděném roce udála spousta zajímavých věcí. Hlavně v kultuře bylo stejně jako vždycky z čeho vybírat. Nejlepší alba Tanya Tagaq - Retribution Od chvíle, co album  Animism  udělalo z do té doby málo známé hrdelní zpěvačky jednu z nejžádanějších kanadských umělkyň, sláva Tanyi Tagaq jen a jen stoupá. A je evidentní, že čím víc je na očích, tím víc si uvědomuje svůj vliv nejen v hudební, ale i ve společenské oblasti, a hodlá ho využít naplno. Nejnovější album  Retribution  avizovala jako politické a rozhodně nepřeháněla. Ačkoliv ve svých skladbách obvykle slovy šetří, tady mluví jasně. Globální klimatické změny, těžařství, ničení planety kvůli vlastnímu obohacení, násilí na ženách… Tanya Tagaq si nikdy nebrala servítky a na  Retribution  svůj přístup nemění ani náhodou. Spíš naopak – na pilu tu tlačí ještě víc než kdy předtím. Hudba je ostrá jak břitva a hl...

…it remembered his name Když loni vyšlo experimentální album Sexwitch , které Natasha Khan natočila s producentem Danem Careym a skupinou Toy, bylo to tak trochu zklamání. Ne, že by deska byla špatná, ale přeci jen jsem se těšila hlavně na další sólový počin Bat for Lashes. Natasha své příznivce ale naštěstí o nic neochudila a svou čtvrtou desku The Bride vydala jen necelý rok po nahrávce psychedelických coververzí.  A protože Bat for Lashes není jen tak nějaká zpěvačka, která dá do kupy pár písniček a tváří se, že tvoří kompaktní celek, rozhodla se přijít rovnou s koncepčním albem, jehož skladby vyprávějí příběh od začátku do konce. Celý koncept je vlastně velmi jednoduchý a nebudu přehánět, když napíšu, že textově se jedná o nejpřístupnější desku Bat for Lashes. Texty jsou sice plné metafor, ale samotný příběh a myšlenkové pochody hlavní postavy, bezejmenné Nevěsty, jsou podány spíše přímočaře a minimalisticky. Troufám si říct, že mimo mísu při poslechu budou jen ti pos...

Aneb každoroční shrnutí toho nejlepšího za uplynulý rok vás nemine ani letos! Nejlepší alba Florence and the Machine – How Big, How Blue, How Beautiful  Třetí řadová deska Florence and the Machine byla napoprvé zajímavá, ale po pár posleších začala působit trochu zapomenutelně. Nicméně život přináší různé nečekané zvraty, a tak stačilo málo a za pár měsíců byly všechny skladby najednou o mně… A z How Big, How Blue, How Beautiful se stalo nejzásadnější album roku. Je těžké ho hodnotit objektivně, když všechny písničky poslouchám z perspektivy svých vlastních příběhů, ale jedno snad posoudit dokážu – Flo je na své třetí desce zřejmě nejotevřenější, nejchmurnější a paradoxně také nejhitovější. Dokázala omezit zbytečnou pompéznost a teatrálnost, která ubírala na osobitosti předchozí Ceremonials, a díky tomu není tak těžké dobrat se k samotné podstatě písní, která je jednoduše krásná. A sžíravá. Pokud chcete proniknout ještě hlouběji, rozhodně neopomeňte videa, která k jednotl...