Charakter
vím, že tu jsou
věci, na které se nikdy nebudu moct zeptat
přesto bych tak ráda věděla,
jak to bylo
jako to ráno
u plotu,
když slunce svítilo a ty jsi řekl,
že si jen skočíš za roh
pro cigarety
a já věděla z televize, že to většinou znamená,
že se už nikdy nevrátíš
a jak jsem brečela, když jsi za deset minut
znovu otevřel branku
není nikdo, koho bych tak ráda chtěla mít napořád u sebe
byl jsi stejně starý jako já teď,
ale otázky byly větší
nebo možná byly stejné,
ale já to ještě nechápu
spal jsi na gauči, každý den
ve stejném svetru
v tom modrém, který upletla máma
nebyl to hezký pohled, ale viděla jsem,
že jsi unavený, tak jsem tě nechala být
a někdy vidím fotky, na kterých mě držíš
a vidím sebe s chlapečkem
nejradši bych řekla: „všechno je v pořádku,
dopadne to dobře“
postiakaupungista.blogspot.com
kdybys tak přeci jen věděl, jaké to je
být tvoje dítě
Komentáře
Okomentovat