aneb Flow Festival 2018, den první
Ne nadarmo se říká, že čím je člověk starší, roky ubíhají pořád rychleji. V poslední době mám pocit, že se helsinský Flow Festival nekoná jednou, ale spíš tak třikrát ročně. Z loňského vystoupení Lany del Rey a fiaska s bouřkou Kiira jsem se sotva stačila vzpamatovat, a letošní ročník už je přitom dávno za mnou. A jaké vzpomínky mi na něj zbyly?
Přestože mi line-up tentokrát nenabídl žádnou velkou zahraniční hvězdu, kterou bych musela vidět za každou cenu, i tak se zaplnil dostatečným množstvím zajímavých jmen na to, abych ani chvíli neváhala nad koupí třídenní vstupenky. Do areálu jsem tedy jako už tradičně dorazila hned v pátek odpoledne, jen krátce po oficiálním otevření.
Úplně prvním „klasickým“ koncertem program zahájil rapper IBE, což je jeden z nejnovějších objevů finské rapové scény. Já jsem v tomhle žánru ovšem spíš staromilec, tak jsem vydržela dvě poněkud repetitivní skladby a šlo se dál. Na hlavním pódiu se totiž už připravoval Paperi T, který si letos v line-upu rozhodně nevylosoval lukrativní slot. Hned první den festivalu a ještě brzo odpoledne není žádná výhra, ale věřila jsem, že se s tím Papru už nějak popasuje. Časná hodina a z ní plynoucí absence potemnělé atmosféry, k takovému typu hudby téměř nutné, se ovšem na vystoupení přeci jen neblaze podepsala – většina lidí měla k festivalové euforii ještě hodně daleko a energie mezi pódiem a publikem jaksi neproudila.
Hned po několika úvodních skladbách z nové desky Kaikki on hyvin sice přišly na řadu největší hity z debutu Malarian pelko jako Surumielisen näköiset naiset nebo Sä jätät jäljen, ale ani ty s diváky moc nepohnuly. Atmosféru se naštěstí podařilo zvednout aspoň hostující Chisu, která jakožto popová hvězda prostě s davem umí pracovat a hlasitý zpěv refrénu k singlu Paniikki z něj bez problému vymámila. Jinak bylo letošní vystoupení Paperiho T na Flow spíš dobrým koncertem s velmi průměrnou atmosférou, bohužel. Příště bych prosila večer v nějakém zšeřelém stanu, díky.
Paperi T
Z hlavního pódia jsem pak přešla k 360° Balloon Stage, kde jsem stihla poslední dvě skladby finského alternativního tria Karina. Na mě to bylo celkem monotónní a unylé, ale to se dalo očekávat. Následující Olavi Uusivirta už měl v Red Aréně poněkud plno, a tak se mi uvolnilo příhodné okénko na prohlídku stánků s občerstvením.
Tentokrát bylo všude ještě víc všelijakých veganských a bio pokrmů, čemuž jako tradičně odpovídaly i patřičně vysoké ceny. Pro milovníky masa se sice pořád ještě něco našlo, výběr ale měli proti minulým létům trochu omezenější. Já jsem měla původně v plánu kimbap roll z Kimchi & the Chicken Gang, ale při porovnání velikosti rolky s cenou 13 eur jsem si to radši rozmyslela. Místo toho jsem si dala veganský cheeseburger s batátovými hranolky od vynálezce náhražky masa nyhtökaura (říká tomu někdo „trhaný oves“?) Gold&Green. Cena 12 eur za porci sice nebyla o moc nižší, ale aspoň jsem se skvěle najedla. A mimochodem, pokud nejste příznivce výrobků ze sóji, nyhtökauru můžu ze srdce doporučit. Nemá totiž stejné nežádoucí účinky jako výtvory ze sójových bobů a jiných luštěnin (jestli víte, co mám na mysli).
Protože okno v programu pokračovalo ještě dlouho po dojedení burgeru, vrátila jsem se k Red Aréně, kde mezitím svůj set rozehrál Mura Masa. Dovnitř jsem se přes ty davy narvané u vchodu ani nepokoušela dostat, a tak jsem se od plotu spokojila s audio produkcí. 1 Night byla dobrá i bez Charli XCX, zbytek mě ale nijak neoslovil. Takové ty tucky, no. Po skončení show mi ovšem na toikách nějaká dívčina nadšeně vykládala, jak to byl naprosto fantastický koncert, takže problém byl evidentně jen ve mně.
Další na řadě byl Onni Boi, takový potetovaný týpek se srolovaným kulichem naraženým na šošoli, což je evidentně nová móda, protože jsem to v poslední době na mužských hlavách viděla až moc často. Ale zpátky k hudbě. Tvorba Onni Boie je anglicky zpívané elektro, které by bývalo možná stálo za poslech, kdybych si po pár minutách neuvědomila, že na hlavní stagi bude za chvíli začínat Patti Smith. Ne, že bych byla její extrémní fanynka, ale přeci jen je to legenda, které musel Šťastný Kluk jít z cesty.
Onni Boi
Patti Smith se na svůj koncert podařilo přilákat velkou část přítomných a bylo vidět, že má z takového zájmu helsinského publika nelíčenou radost. Mezi skladbami neustále pochodovala po pódiu a mávala lidem na všechny strany. Repertoár je pro mě nicméně těžké soudit, protože znám tak akorát Because the Night a tím jsem skončila. Fakt, že skladby prý vůbec nezněly jako z desky, mi tím pádem mohl být ukradený. Pro mě to bylo takové retro, které je zajímavé zažít, ale nikam daleko bych kvůli němu necestovala. Musím ovšem uznat, že zpěv Patti Smith má pořád grády.
Patti Smith
(Prý skoro k nepoznání změněnou) Because the Night už jsem ale neslyšela, protože jsem se v mezičase vrátila do Black Tentu, kde zrovna Onni Boi dohrál poslední notu. Chtěla jsem totiž hezky zblízka zažít Sigrid, jejíž popík jsem si v rámci přípravy na Flow celkem oblíbila. Překvapivě měla v Helsinkách docela slušnou fanouškovskou základnu, a tak se prostor pod pódiem brzy zaplnil a Sigrid tak hrála především pro „své“ lidi. Jelikož já mezi ně tak úplně nepatřím, většinu času jsem byla solidně mimo a zpěv refrénů, které jsem z větší části slyšela úplně poprvé, po mně nikdo nemohl chtít. Přesto jsem si Sigridinu minimalistickou show plnou jejích typických grimas a tanečních pohybů užila. Několik perliček ze setlistu se vylouplo – například singly High Five, Don’t Kill My Vibe a samozřejmě Strangers fungovaly výborně. Zbytek repertoáru byl sice zatím trochu podprůměrný, ale věřím, že Sigrid svůj rukopis ještě najde a na hudebním poli se neztratí.
Sigrid
Před hlavním pódiem i široko daleko kolem něj v tu dobu už davy čekaly na Lauryn Hill, což je další legenda, kterou je prostě povinnost aspoň na chvíli zažít. Nacpala jsem se proto mezi další tisíce lidí a čekala. Na pódiu vyhrával jakýsi dýdžej, ale to bylo tak všechno. Až po dlouhých minutách dorazila kapela v čele s hlavní hvězdou. Ve skutečnosti jsem ale měla štěstí, protože ostatní prý na Lauryn Hill museli čekat celých 45 minut. První skladba Lost Ones šlapala pěkně a nebylo pochyb o tom, proč je Lauryn Hill taková hvězda. V dalších minutách se ale energie tak nějak rozpadla, tak jsem radši pokračovala jinam. Druhý den jsem se pak z více zdrojů dočetla, že celý koncert šel nakonec do kopru úplně a kvůli obrovskému zpoždění ho kapela ještě ke všemu stihla odehrát sotva půlku. Těžko soudit, když jsem slyšela jen začátek, ale mám pocit, že tentokrát jsem asi vážně o nic nepřišla.
ALMA
Na závěr zbývalo už jen odhodit veškeré zábrany a plně se oddat festivalové noci na koncertě Almy v Red Aréně. Energie měly Alma i její sestra Anna jako vždycky na rozdávání a bez přízraku loňské bouřky to bylo hned tisíckrát lepší. Jestli si chcete zatancovat, zaskákat, zamáchat rukama, zahulákat pár refrénů a kdoví, co ještě, Alma vám k tomu dá skvělou příležitost. Jen škoda těch několika popůlnočních ožralů, kteří se v nejlepším rozhodli crowdsurfovat a skákat lidem po hlavách. Místo tancování se tak část publika musela starat o to, odkud přiletí rána, šavle nebo ještě něco horšího. Aspoň, že se na festivalech už nepoužívá skleněné nádobí.
Abych se po lehce divočejším koncertu Almy trochu zklidnila, zašla jsem ještě do komorního prostoru Voimala, kde jsem jen tak tak stihla druhou půlku vystoupení v undergroundových kruzích téměř kultovních Paavoharju. Zasvěcení asi už tuší, že spíš než uklidnění před cestou do hajan jsem měla za lubem jen další (ne)nápadný stalking Paperiho T, ale tentokrát mi to vážně nevyšlo. Buď s nimi vůbec nevystoupil (čemuž nevěřím), nebo jsem ho jednoduše prošvihla, nicméně na mě zbyly opravdu už jen ty éterické balady na dobrou noc. Ale jako takové fungovaly dobře, to se musí nechat.
Paavoharju
Mám-li to shrnout, pátek byl dobrý, ale ještě zdaleka ne skvělý. Protože mě v dalších dvou dnech už nečekal žádný můj idol, padla na mě tak trochu depka z toho, že to nejlepší už je za mnou a ani to nebylo nijak ohromující. To jsem ovšem ještě nevěděla, co mě během následujícího víkendu čeká. Flow totiž nikdy neplyne jen tak průměrně.
Komentáře
Okomentovat