…oon valmis, mutta kelaan et jäikö hella päälle
Draama-Helmi je alter ego helsinské architektky Helmi Kajaste, která se vedle své civilní profese už nějaký ten pátek věnuje i experimentálnímu hip hopu. Ortodoxní hiphopová komunita by se vůči tomuhle žánrovému zařazení určitě ohradila, tvorba Draama-Helmi se ale stejně nesnaží zapadnout do žádné škatulky. Experimentálně elektronický podklad značně lo-fi skladeb doplňuje Helmin „nejasný rap“, což je termín, kterým svůj projev označuje i samotná interpretka. Spíš než ke klasickému rapu má blíž k mluvenému slovu a ani v textech nenajdete žádná rapová klišé.
Debutové album Draama-Helmin erehdys (Omyl Draama-Helmi) vyšlo v roce 2015 a už pohled na tracklist stačí k tomu, aby vám bylo jasné, v jakých sférách se tahle hudba pohybuje. Teroristi vyhrajou, Lepra, Pozadí dramatu, Nenávistný seznam… Vítejte ve Finsku – je tu krásně, ale na falešný optimismus si nikdo nehraje.
Druhé album Draama-Helmi ihmisten ilmoilla (Draama-Helmi mezi lidmi) vyšlo téměř přesně dva roky po debutu, tedy v květnu letošního roku. DIY estetika na něm zůstává, přesto Helmi udělala poměrně velký krok směrem k posluchačům. Zatímco prvotina s trochou nadsázky působí jako kompilace mumlání na elektronickém podkladu, na druhém albu už najdeme písničky v klasičtějším smyslu slova. Nečekejte hity, po kterých skočí rádia, ale zároveň se nelekněte, pokud vás tentokrát album chytne mnohem dřív a už vás nepustí.
Po textové stránce to ani tentokrát není žádná idyla, ale to by snad nikdo ani nepředpokládal. Převážně chmurným příběhům, které jsou často lineárním vyprávěním a stojí tak někde na půli cesty mezi poezií a prózou, však nechybí nápaditost, smysl pro nadsázku ani moment překvapení. K tomu navíc Helmi sem tam přihodí nějaký ten popkulturní odkaz, který osobním postřehům dodá širší kontext.
Hned po krátkém intru do tvrdého světa se ve skladbě Lommo (Prohlubeň) ocitáme na ulici plné odporně pomalých lidí, kvůli kterým se v ranní špičce nedá nikam dostat. Pak však zasáhne nějaká vyšší síla (nebo prostě jen obyčejná zubatá) a najednou se přesuneme do vyšších sfér, kde nás už žádný stres nedostihne. Následující Hevoshullu (Blázen do koní) zase vyjadřuje frustraci z krize identity na přelomu dětství a puberty, kdy člověka z ničeho nic přestane bavit všechno to, čím do té doby žil.
Aikoo (Hodlá) je lamentem nad tím, jak neustále něco plánujeme, ale nakonec stejně zůstaneme zavření doma jako vždycky, protože prostě „nemáme čas“ („díky za pozvání, ale dneska nepřijdu/mám plný diář/chci se vysprchovat“). Příběhem z trochu jiného, konkrétně podvodního světa je ten o neurotičce, která se probudila v řece s vodní řasou rostoucí z ponožek a teď se snaží přijít na to, jak se tam vlastně dostala a co s ní bude dál.
Pokud jste se čirou náhodou zatím nenašli ani v jednom z textů, Asiantuntija (Odborník) vám bude povědomý určitě. Každému z nás totiž už minimálně několikrát u dveří místo Jehovy nebo samotné smrti zazvonil obyčejný chlap, který nám pak začal do hlavy ventrovat všelijaká „moudra“.
foto: Sanna Lehto (zdroj)
Balada plná erotického vzdychání Murustan sun sänkyyn (Nadrobím ti do postele) vám poradí, jak se nevinně, a přesto účinně pomstít milence svého partnera. Aneb kdo by vydržel ty drobky v posteli, že jo?
Vrcholem celého alba je pak snad nejlepší skladba, kterou Draama-Helmi dosud vydala, Suru puserossa (doslova Smutek v tričku, ale název je idiom, který jednoduše znamená jen to, že je někdo hrozně smutný, něco jako hromádka neštěstí). Zpočátku lakonický popis cesty vlakem se změní ve výčet všeho, co je možné ztratit během jediné noci, na závěr však přichází hořkosladká katarze v podobě konstatování, že každá ztráta pro nás nakonec znamená jen o starost míň.
Zkrátka, Draama-Helmi si jen tak mimochodem vydala jednu z nejlepších desek letošního roku, a to bez diskuze. Každá skladba na ní má svůj příběh a význam, nikde nic nechybí ani nepřebývá. Draama-Helmi ihmisten ilmoilla jednoduše působí jako album, které si někdo nahrál přesně tak, jak chtěl, bez kompromisů a nutnosti podbízet se prvoplánově chytlavými hity. Posluchači tak mají přesně dvě možnosti – brát, nebo nechat být.
Je až zbytečné dodávat, že já patřím mezi ty, kteří album berou všemi deseti. Pokud jste na tom stejně, zamiřte rovnou na Bandcamp, kde si desku můžete zdarma poslechnout a potom rovnou za libovolnou cenu stáhnout. Litovat nebudete.
Komentáře
Okomentovat