postia toisesta kaupungista

… aneb už se nikdy neuvidíme, ale díky těmhle perlám na tebe budeme alespoň rádi vzpomínat.  Nejlepší alba  Kate Nash – Yesterday Was Forever Je to smutné, ale i letos jsem peníze investovala do jedné jediné hudební nahrávky. A ano, hádáte správně, bylo to právě album Yesterday Was Forever od Kate Nash. A rozhodně nelituju, protože výsledkem loňské kickstarterové kampaně je skvělý mix snad všech reinkarnací téhle britské všeumělkyně. Kate si od začátku kariéry prošla hudebními fázemi od popové hvězdičky přes písničkářku s klavírem až k ukřičené punkerce s baskytarou, a na Yesterday Was Forever to všechno smíchala do jednoho hrnce a naservírovala na zlatém podnose. Najdete tu popové hity na první poslech ( Hate You , Take Away ), popové hity k zamyšlení ( Life in Pink , Call Me ), ukřičené popové hity ( Twisted Up , California Poppies ), filozofický spoken word ( Musical Theatre ) i nepateticky dojemnou baladu ( To The Music I Belong ). Zní to jako dort od pejska a kočičk...

Třetí den letošního festivalu toho nabízel tolik, že stihnout všechno rozhodně nebylo v lidských silách. Tady máte alespoň pár ukázek toho nejlepšího. Ruusut - Siamilaiset Pyhimys - Mobutu Sese Seko Yaeji - Drink I'm Sipping On Lykke Li - Two Nights Fever Ray - Mustn't Hurry St. Vincent - Los Ageless

…aneb Flow Festival 2018, den třetí Třetí den Flow pro mě začal už brzy odpoledne trochu nečekanou honičkou způsobenou návalem lidí u vstupní brány, kvůli němuž jsem málem propásla dlouho očekávaný koncert Ruusut . Po nějakých deseti minutách strávených na konci dlouhé fronty se naštěstí otevřely i další branky, a tak jsem mohla zahodit zbytečný stres a vyrazit směr Red Aréna. Přesně ve chvíli, kdy jsem vkročila do stanu, se ovšem spustil takový déšť a hromobití, že by se ve mně krve nedořezal. Při představě, že nás z bezpečnostních důvodů zase vyhodí ven a budeme kdovíjak dlouho trčet v lijáku stejně jako loni , se mi udělalo trochu nevolno. Štěstí ten den ale stálo při mně a žádná evakuace se díky bohu nekonala. Jak někdo trefně poznamenal, nakonec na té přeháňce vydělali právě Ruusut , kterým se do stanu podařilo nalákat pěkných pár tisícovek lidí ještě předtím, než vůbec začali hrát. Ruusut  Nebudu to dál natahovat, koncert se vydařil ještě lépe, než jsem čekala...

Druhý den Flow Festivalu 2018 nabídl ještě víc hudebních zážitků než ten první, žánrově ale zůstáváme u staré dobré klasiky - nejdřív trochu hiphopu, balada a nakonec taneční pop v podání finské a norské Anny.  DJ Ibusal feat. Paperi T & Tuuttimörkö - Jetset Hilife Yeboyah Vesta - Lohtulauseita Anna Puu - Nälkäinen sydän Anna Of The North - Always

…aneb Flow Festival 2018, den druhý V sobotu jsem se trochu zasekla a do areálu Flow Festivalu v helsinské čtvrti Suvilahti jsem kvůli tomu doběhla s mírným zpožděním. Vystoupení Mii Kemppainen alias Mio v Black Tentu jsem kvůli tomu nestihla od začátku, chlácholila jsem se ale tím, že mi zbývá aspoň druhá půlka. No, chyba lávky. Přišla jsem o slabou půl hoďku později a zbyla na mě tak akorát poslední písnička. Holt, kdo pozdě chodí, sám sobě škodí. Mio Úkol rozjet druhý den Flow plnohodnotným hudebním zážitkem se tím pádem nechtěně přesunul na další položku v programu, kterou obsadili Kube a Eevil Stöö . Pokud jste četli moje festivalové reporty z minulých let, určitě víte, jaký dojem na mě už dvakrát (ne)udělal první ze zmiňované dvojice. Nevěřila jsem sice, že se jeho show za těch pár měsíců nějak extrémně vylepšila, ale jednoduše jsem se neměla kam jinam vrtnout. Co si budeme povídat, byla to zas nuda jak bič a ten otravný výskající nimrod v roli hypemana tomu taky ...

Na rozjezd tu máte trochu lyrického rapu k zamyšlení a o něco víc popu k rozhýbání všech končetin. Paperi T - Venaattrr Sigrid - High Five Sigrid - Don't Kill My Vibe ALMA - Legend

aneb Flow Festival 2018, den první Ne nadarmo se říká, že čím je člověk starší, roky ubíhají pořád rychleji. V poslední době mám pocit, že se helsinský Flow Festival nekoná jednou, ale spíš tak třikrát ročně. Z loňského vystoupení Lany del Rey  a fiaska s bouřkou Kiira jsem se sotva stačila vzpamatovat, a letošní ročník už je přitom dávno za mnou. A jaké vzpomínky mi na něj zbyly?  Přestože mi line-up tentokrát nenabídl žádnou velkou zahraniční hvězdu, kterou bych musela vidět za každou cenu, i tak se zaplnil dostatečným množstvím zajímavých jmen na to, abych ani chvíli neváhala nad koupí třídenní vstupenky. Do areálu jsem tedy jako už tradičně dorazila hned v pátek odpoledne, jen krátce po oficiálním otevření. Úplně prvním „klasickým“ koncertem program zahájil rapper IBE , což je jeden z nejnovějších objevů finské rapové scény. Já jsem v tomhle žánru ovšem spíš staromilec, tak jsem vydržela dvě poněkud repetitivní skladby a šlo se dál. Na hlavním pódiu se toti...