bye bye 2018…

… aneb už se nikdy neuvidíme, ale díky těmhle perlám na tebe budeme alespoň rádi vzpomínat. 

Nejlepší alba 

Kate Nash – Yesterday Was Forever

Je to smutné, ale i letos jsem peníze investovala do jedné jediné hudební nahrávky. A ano, hádáte správně, bylo to právě album Yesterday Was Forever od Kate Nash. A rozhodně nelituju, protože výsledkem loňské kickstarterové kampaně je skvělý mix snad všech reinkarnací téhle britské všeumělkyně. Kate si od začátku kariéry prošla hudebními fázemi od popové hvězdičky přes písničkářku s klavírem až k ukřičené punkerce s baskytarou, a na Yesterday Was Forever to všechno smíchala do jednoho hrnce a naservírovala na zlatém podnose. Najdete tu popové hity na první poslech (Hate You, Take Away), popové hity k zamyšlení (Life in Pink, Call Me), ukřičené popové hity (Twisted Up, California Poppies), filozofický spoken word (Musical Theatre) i nepateticky dojemnou baladu (To The Music I Belong). Zní to jako dort od pejska a kočičky, ale špatně vám po něm nebude, žádný strach. 

nejlepší skladba: Drink About You

Paperi T – Kaikki on hyvin

Očekávání, co přijde po legendárním albu Malarian pelko, byla tak velká, že by z toho jeden mohl mít nemalé psychické problémy. Paperi T to ale zvládl a stvořil nahrávku, kterou s debutem můžeme srovnávat jen těžko, ale jako samostatné dílo obstojí bez jakýchkoliv ústupků. Pryč jsou neustálé intertextuální odkazy, pryč je emocionální obnažování až na kost, i hitovost vykukuje jen občas. Hype opadl a zbyla hudba, přímočará a bez příkras, taková, která vám nepřijde klepat na dveře, ale když si ji sami najdete, už vás neopustí. Tak se za ní vydejte a všechno bude dobré. 

nejlepší skladba: Venaattrr

Ruusut – Ruusut

Jestli se o nějaké finské kapele letos mluvilo v superlativech, byli to právě Ruusut. V našem kontextu je přízvisko „superkapela“ spíš přehnané, ale i tak jsem přesvědčená o tom, že Ruusut mají potenciál zaujmout i mimo svou domovinu. Ringa Manner, mimochodem asi jediná členka kapely, kterou můžou znát i čeští posluchači, za sebou má už hodně hudebních zářezů, ale vsadila bych se, že na výsluní se dostane teprve teď díky prvotřídnímu finskojazyčnému elektropopu, který s Ruusut tvoří. Jejich debutové album je krátké, úderné, chytlavé a v neposlední řadě taky chytré. Nabízí zkrátka přesně to, co každý přemýšlivý indiepopař hledá. Jestli se mezi milovníky tohohle žánru řadíte i vy, nevím, na co ještě čekáte.

nejlepší skladba: Toyota Celica

DJ Ibusal – Yksin kotona 17

Je pátek večer. Všichni vaši kamarádi jsou někde na mejdanu, ale vám se za žádnou cenu nechce zvednout z gauče. Nejvyšší čas pustit si tuhle desku, na které snad každý introvert najde aspoň kousek ze sebe. Hodně sebezpytování, trochu společenské kritiky, sem tam ironický humor, to všechno zabalené v nepodbízivém, ale přesto na první poslech atraktivním kabátě. O tomhle albu bych pravděpodobně neměla ani ponětí, kdybych se na Flow Festivalu nepřichomýtla na Ibusalův koncert, a za to budu náhodě nebo osudu hodně dlouho vděčná. Všechno je sice v háji, ale tahle deska naštěstí vůbec ne. 

nejlepší skladba: Venaa

Empress Of – Us

Existence hudební tvorby Lorely Rodriguez neboli Empress Of mi až do letoška unikala, ale pak jsem v časopise Cosmopolitan (!!!) zahlédla minirecenzi na její novinku Us. Kudrnatá Američanka mě hned zaujala a krátký poslech několika hudebních ukázek jen potvrdil, že tahle deska vážně bude něco pro mě. Objevila jsem ji až koncem roku, a přesto se jí podařilo propracovat mezi mých pět nejposlouchanějších nahrávek na Spotify, tak asi tak. Pro dlouholeté fanoušky je novinka prý moc komerční, ale pro mě je přesně na hranici okamžité líbivosti, ale pořád ne pro každého. Texty jsou věcné, nicméně ve své zdánlivé jednoduchosti často až nečekaně tnou do živého. Taky si své příběhy raději necháváte pro sebe? V tom případě je tohle deska přesně pro vás. 

nejlepší skladba: When I’m With Him

Skladba roku

Chvrches – Miracle

„Chci, abys věděl, že tě nežádám o zázrak,
ale jestli láska stačí, můžeš ji dát najevo?
Jestli ji cítíš, můžeš mi dát vědět?
Nežádám o zázrak.“

Nechvalně proslulý zabiják dobrých kapel Greg Kurstin se neblaze podepsal i na poslední desce Chvrches, ale temná skladba Miracle se mu naštěstí do rukou nedostala. Vznikl díky tomu klenot, který, alespoň pro mě, přesně vystihuje atmosféru roku 2018. Nevím, jestli to byl záměr, ale i z doprovodného videoklipu sálá ta tíživá předzvěst katastrofy, která nás kvůli více či méně falešným zprávám nepřestává pronásledovat ani ve skutečném životě. Kult jednotlivce začíná jít do extrémů, lidi se starají tak akorát o vlastní blaho a ostatní jsou jim ukradení. A přitom by možná stačila jen láska. Ta přeci není nemožná, ne?

Nejlepší koncert – Ruusut na Flow Festivalu 

Tohle byl jeden z těch koncertů, kdy vlastně moc nevíte, na co jdete, ale je vám už od začátku jasné, že to bude skvělé. A ono je. Časné odpoledne, festival sotva začal, venku leje, ale přesto do sebe všechno zapadne tak, jak má. Čistá euforie z něčeho nového, co prostě funguje a už teď je jasné, že ještě dlouho bude. Máme se na co těšit.

Nejlepší festival – Flow Festival 

Když se na koncertě Paperiho T objevila Chisu, začala zpívat refrén hitu Paniikki a pomyslná bariéra mezi pódiem a publikem konečně spadla. Když DJ Ibusal začal rapovat svůj hit Pilalla, který jsem tehdy slyšela poprvé, ale rozuměla jsem všemu a mohla se připojit k ostatním v refrénu. Když Annu Puu dojalo přijetí hipsterským publikem a já uronila pár slz s ní. Když mi začalo být jasné, že vystoupení Anny Of The North vsedě na tribuně nevydržím, ale musím se nutně dostat do prostoru k stání a tancovat. Když jsem si po koncertě Ruusut uvědomila, že jsem právě objevila skvělou novou kapelu. Když jsem skákala a do toho se pokoušela zpívat korejsky při setu Yaeji. Když si na koncertě Lykke Li při So Sad So Sexy dvě opilé holky v publiku začaly upřenými pohledy vyznávat lásku. Když jsem si na show Fever Ray z plných plic zařvala, že není jednoduché si pořádně zašukat. Když jsem si za doprovodu Kendricka Lamara poprvé vyzkoušela twerk a bylo mi doslova u zadku, jestli mě přitom někdo z těch deseti tisíců lidí kolem pozoruje. Když všechno skončilo a já věděla, že se chci vrátit zpátky. V těch momentech mi bylo jasné, že lepší festival než Flow není. A možná ani nebude. 

www.flowfestival.com

Nejlepší videoklip 

Anna Von Hausswolff – The Mysterious Vanishing of Electra

Dobré videoklipy s neotřelým příběhem se už dlouhá léta v podstatě netočí, ale Anně Von Hausswolff naštěstí nebylo zatěžko investovat kreativní energii do něčeho, co jí asi moc zisků nepřinese. Vytvořila díky tomu dílo, při jehož sledování se vám zježí chlupy na těle, i když zrovna nebude zima.

Nejlepší guilty pleasure – DNA testy původu 

Je otázkou, jestli za touhle módní vlnou opravdu stojí nějaké spiknutí nebo snad ilumináti, kteří chtějí klonovat nebo naopak vyhladit určitou část populace. Já jsem prostě jen vždycky chtěla vědět, odkud přišli moji předkové. A to, že zjištěné výsledky opravdu dávají smysl, mě naprosto nadchlo. Ancestry DNA mě svým přiblblým updatem sice už o veškeré nadšení stihli připravit, ale o to nejde. Možná už mě někde naklonovali, možná už se na mě chystá někdo s chemickou zbraní, ale aspoň vím, co jsem zač. Tedy aspoň si myslím, že vím. Třeba mě fakt stvořili Anunnaki, těžko říct.

Bonus: Tradiční playlist s mým výběrem těch nejlepších skladeb roku 2018 najdete tady.