2020. Takové pěkné číslo, nabízející čistý štít a nové začátky. Asi jen málokdo z nás tušil, jak moc negativní tenhle restart bude. (A kdo tvrdí, že všechno věděl už předem, tak kecá a hraje si na chytrého. Ale to sem nepatří.) Tradiční ohlédnutí za tím nejlepším z uplynulého roku by se kvůli tomu mohlo jednoduše změnit na výčet všeho, co mě znechutilo – od manipulativních politiků, kteří by nás „ve jménu zdraví“ nejradši vrátili do totalitního režimu, přes rádoby buřiče, kteří se tváří, že s kusem látky přes nos ty dvě stanice autobusem asi nepřežijí, až k hysterickým spoluobčanům, kteří zřejmě nabyli dojmu, že veškeré viry a bakterie vznikly až letos. Ale nebojte se, to by bylo moc jednoduché. I v roce 2020 se staly dobré věci, tak jako kdykoliv jindy. Například se narodil nespočet dětí, včetně toho mého, které se se starým světem, jak ho známe my, setkají už jen prostřednictvím záznamů a vyprávění. A jestli se někdy dostanou třeba k tomuhle článku, chci, aby tu našly nějakou in...
...pieniä jälkiä olemassaolosta...