…aneb Flow 2016, den třetí
Pro mě teprve druhý, ve skutečnosti třetí, ale každopádně závěrečný den Flow Festivalu začal už brzy odpoledne v Black Tentu, kde svou sólovou tvorbu představil rapper a dýdžej Khid. I když jsem jeho hudbu předtím moc neznala, každý, kdo spolupracuje s Paperim T, má u mě okamžitě plusové body, a tak jsem si Khida vybrala jako potenciálně vhodný rozjezd dalšího festivalového dne. A vydržela jsem celý koncert od začátku do konce, což znamená, že jsem nešlápla vedle. Stoprocentně na větvi jsem z něj nebyla, ale zklamaná rozhodně taky ne.
Ruger Hauer a Regina
Hned po Khidovi následoval v Red Areně společný koncert rapové party Ruger Hauer a elektropopové dvojice Regina. A když jsem řekla, že každý, kdo spolupracuje s Paperim T, má u mě plusové body, tak Ruger Hauer je automaticky sázka na jistotu, protože Paperi T je rovnou jedním z jeho členů. A nevím, co všechno by se muselo stát, aby tenhle koncert byl úplně špatný, ale naštěstí se to nestalo. Paperi T, Tommishock i Pyhimys show rozjeli hity Iso paha susi a Jokaiselle jotakin a záhy se k nim přidala i Iisa, která naživo zněla asi tak stokrát líp než na albu Mature. Žádný Pikachu, žádné tamagoči, ale skutečný ženský hlas, který bezchybně doplňoval tři „Rugery“. Zatím poslední deska Ruger Hauer zazněla skoro celá, a s výjimkou mé nejoblíbenější Auf wiedersehen se dostalo na všechny zásadní skladby z ní. Na závěr pak přišly na řadu i další dvě položky ze staršího repertoáru v podobě skladeb Karmina Burana a Täällä. Už tak skvělou atmosféru podpořilo i publikum, které minimálně v přední části stanu netvořili žádní znudění kecalové, ale skuteční fanoušci kapely, kteří znali všechny texty zpaměti a celou dobu reagovali víc než vřele. Prostě skvělý festivalový koncert, co víc dodat.
Ruger Hauer a Regina
Ještě v rauši z předchozího koncertu jsem se přesunula do Černého stanu, kde se chystala předvést vycházející hvězdička Dua Lipa. I když na sebe nechala až příliš dlouho čekat, při svém vystoupení žádné přehnané manýry neměla. Naopak, působila skromně a až překvapeně z toho, jak moc jí publikum v natřískaném stanu zobalo z ruky. Z pohledu diváka na tom ovšem vůbec nic zvláštního nebylo. Když má totiž někdo skvělý hlas, charisma a repertoár, který dokáže strhnout, není divu, že si lidi podmaní, přestože jeho kariéra je teprve na začátku. Těžko soudit, jestli Dua Lipa jednou bude velké jméno, ale už teď je jasné, že živé koncerty dělat umí. Pro mě byla určitě největším objevem letošního Flow.
Dua Lipa
Po dvou skvělých vystoupeních nastala několikahodinová díra v programu, kterou jsem se snažila zaplnit dalším objevováním. Daughter do Red Areny přilákali tolik lidí, že se do ní už nedalo pořádně nasoukat, a tak jsem se rozhodla zkusit rappera RPK v mnohem menší Zalando Factory. I tam už ovšem bylo pekelně narváno a hudební produkce nebyla nic moc, takže zbyla už jen poslední varianta – Anderson .Paak na hlavním pódiu. Jeho tvorbu jsem předtím nikdy neslyšela, ale zvěsti o energických show, na které se jen tak nezapomíná, mě přesvědčily, že to mám risknout. Ani tentokrát jsem se nespletla, i když anglickému rapu neholduju. Anderson .Paak je nicméně sympaťák a hrát na bicí a zároveň rapovat taky neumí zrovna každý. Celý život na to ale vzpomínat zřejmě nebudu.
Anderson .Paak
Na co ovšem určitě nezapomenu je zbytečné martyrium, které nastalo potom. Po Anderson .Paakovi totiž měla na hlavním pódiu vystoupit Sia. Říkala jsem si, že místo úmorného dvouhodinového čekání na ni si radši půjdu poslechnout nějaké další kapely, ale šílená koncentrace tlačících se lidí mě odradila od dalšího prozkoumávání areálu. Řekla jsem si, že když už jsem jednou u pódia, tak tam prostě zůstanu. Aspoň Siu uvidím zblízka.
Asi vám je jasné, že tak ideální to opravdu nebylo. Vystála jsem si ty dvě hodiny nasardinkovaná v davu a nakonec jsem opravdu viděla živou Siu i s její dlouhou ofinou a obrovskou mašlí na hlavě. Až potud všechno v pořádku. Zděšení nastalo až ve chvíli, kdy se ukázalo, že na pódiu jsou tanečníci. Kteří ale z míst pod vysokým pódiem nejsou vůbec vidět. Celé to čekání tím pádem bylo k ničemu a přesun do zadní části areálu kvůli obrovskému davu nemožný. Nezbylo mi nic jiného, než sledovat projekce, ukázalo se ovšem, že neukazují to, co se děje na pódiu, ale jsou to prostě přednatočená videa. Na druhou stranu to bylo svým způsobem dobře, protože kdybych zjistila, že tři metry ode mě tancují třeba Maddie Ziegler nebo Kristen Wiig a já na ně musím koukat na plátně, vzteky bych zřejmě vybouchla.
Sia
Celkově to ale bylo na pěst. O pár dní později jsem četla o tom, jak izraelští fanoušci hromadně žádají vrácení vstupného a upřímně se jim vůbec nedivím. Já zase taková fanynka Sii nejsem, ale kolem mě stáli její skuteční obdivovatelé, kteří speciálně na tenhle koncert přiletěli ze všech koutů Evropy, u klandru si vystáli dlouhé hodiny, a nakonec viděli doslova kulové prd. Sia se totiž po prvních několika skladbách přesunula do zadní části jeviště, odkud z ní byla vidět jen ta mašle, a z tanečníků jsme občas zahlédli taky jen hlavy.
Nutno podotknout, že zvuková kvalita byla vynikající a Sia – pokud to tedy byla ona a zpívala naživo – podala skvělý výkon. I výběr skladeb byl na jedničku. Absenci vizuálního vjemu u show, která je na něm postavená, ale odpustit nedokážu. Tohle pořadatelé prostě krutě nedomysleli a doplatili na to fanoušci, kteří obětovali dlouhé hodiny něčemu, co ve výsledku vůbec nestálo za to. Zamrzí to dvojnásob při čtení recenzí, které vizuální složku hodnotí jako nedílnou součást jedné z nejlepších show současnosti.
Anohni
Po Sie z repráku jsem zašla ještě do Red Areny na poslední nedělní koncert, kterého se zhostila Anohni. Koncept jejího vystoupení byl hodně podobný tomu v režii její australské kolegyně, v tomto případě ale nikdo nezůstal ochuzený – vidět i slyšet bylo naštěstí ze všech částí stanu. Publikum nicméně tuhle zdánlivou samozřejmost zase tolik neocenilo – aréna byla poloprázdná a lidé během koncertu hojně odcházeli. Asi za to mohla pokročilá hodina, uširvoucí zvuk (bez špuntů jste měli tinnitus jistý) nebo přílišná závažnost prezentovaného repertoáru, ale ani já jsem nakonec nevydržela úplně do konce. Na závěr celého festivalu bylo ale vystoupení Anohni skvělou volbou.
A co dodat na konec? Pár mínusů tu bylo, ale celkově se letošní Flow Festival vydařil, ostatně jako každý rok. Doufám, že si vysokou laťku udrží i napřesrok.
Komentáře
Okomentovat