Čeští promotéři při pořádání koncertů sázejí spíše na zavedené jistoty než na hledání dosud neoposlouchaných nových interpretů, a tak možnost vidět na českých pódiích některou z právě vycházejících hvězd světového hudebního nebe je bohužel stále ještě spíše výjimkou. Ještěže existují letní festivaly, jejichž programoví ředitelé častokrát prokazují mnohem více invence a odvahy než pořadatelé běžných klubových a hlavně halových koncertů. Díky tomu jsme například na letošním festivalu Respect mohli zažít vystoupení umělkyně, která stála u zrodu arabské elektronické scény a teď se nejspíš chystá dobýt zbytek světa – Yasmine Hamdan.
Yasmine do Prahy přijela představit svou novou desku Ya Nass, která je sice často prezentována jako zpěvaččin debut, ve skutečnosti ale jde o pozměněnou a doplněnou verzi jejího eponymního alba, jež ovšem vyšlo pouze ve Francii. Na pódiu ji doprovodili bubeník Sebastien Brun, multiinstrumentalistka Liset Alea, která v průběhu vystoupení obstarávala střídavě basu, elektrickou kytaru, perkuse a doprovodné vokály, a Marc Collin, jenž měl v pozadí na starosti laptop a z něj vycházející elektronické podklady.
Co se odehraného materiálu týče, výběr skladeb asi nejlépe vystihne označení „všehochuť“ – bylo zjevné, že cílem vystoupení bylo ukázat rozmanitost Yasminina repertoáru a nalákat tak nové posluchače, kteří o interpretce třeba nikdy předtím neslyšeli. Vybrané písně tak fungovaly jako takové jednohubky – snad každý si našel alespoň jednu, která mu byla po chuti.
Yasmine do Prahy přijela představit svou novou desku Ya Nass, která je sice často prezentována jako zpěvaččin debut, ve skutečnosti ale jde o pozměněnou a doplněnou verzi jejího eponymního alba, jež ovšem vyšlo pouze ve Francii. Na pódiu ji doprovodili bubeník Sebastien Brun, multiinstrumentalistka Liset Alea, která v průběhu vystoupení obstarávala střídavě basu, elektrickou kytaru, perkuse a doprovodné vokály, a Marc Collin, jenž měl v pozadí na starosti laptop a z něj vycházející elektronické podklady.
Co se odehraného materiálu týče, výběr skladeb asi nejlépe vystihne označení „všehochuť“ – bylo zjevné, že cílem vystoupení bylo ukázat rozmanitost Yasminina repertoáru a nalákat tak nové posluchače, kteří o interpretce třeba nikdy předtím neslyšeli. Vybrané písně tak fungovaly jako takové jednohubky – snad každý si našel alespoň jednu, která mu byla po chuti.
Koncert začal poklidně coververzí skladby In kan fouadi z repertoáru Leily Mourad, která navodila tajemnou atmosféru starého Orientu, okořeněného moderní elektronikou a takřka filmovým refrénem. Hned druhá píseň Deny však ukázala zcela odlišnou tvář Yasmininy tvorby – zcela současnou, taneční a s jasnými hitovými ambicemi. Během koncertu pak Yasmine spolu s kapelou vystřídala ještě mnoho rozličných poloh – písničkářskou (Beirut), mysticky emotivní (Irss), klubově roztančenou (Nediya), folklorem ovlivněnou (Ya Nass) nebo milostně civilní (Shouei).
Set gradoval a gradoval – když tu najednou… Na pódiu se zničehonic objevil někdo z pořadatelů a oznámil, že čas je už pouze na jedinou píseň. V tu chvíli se kapele krutě vymstilo, že si nejlepší skladby nechala až na konec. Po krátké diskuzi o tom, kterou hitovku vybrat, Yasmine zvolila Azizu – skladbu o dívce, na niž přítel naléhá, aby s ním měla sex. Liset se ji sice chvíli snažila přesvědčit, aby přeci jen zahráli Samar, ale když Yasmine definitivně zavelela „Aza!“, nemělo už smysl odporovat. I tak prozaicky se dá přijít o hit s velkým H. Aziza je sice také skladba s hitovým potenciálem, v živém provedení se však trochu rozmázla do ztracena. Hlavně po úžasném refrénu nebylo najednou ani památky.
Set gradoval a gradoval – když tu najednou… Na pódiu se zničehonic objevil někdo z pořadatelů a oznámil, že čas je už pouze na jedinou píseň. V tu chvíli se kapele krutě vymstilo, že si nejlepší skladby nechala až na konec. Po krátké diskuzi o tom, kterou hitovku vybrat, Yasmine zvolila Azizu – skladbu o dívce, na niž přítel naléhá, aby s ním měla sex. Liset se ji sice chvíli snažila přesvědčit, aby přeci jen zahráli Samar, ale když Yasmine definitivně zavelela „Aza!“, nemělo už smysl odporovat. I tak prozaicky se dá přijít o hit s velkým H. Aziza je sice také skladba s hitovým potenciálem, v živém provedení se však trochu rozmázla do ztracena. Hlavně po úžasném refrénu nebylo najednou ani památky.
Po doznění poslední položky nikterak rozsáhlého setlistu se Yasmine rozloučila slovy: „a konec už se nikdy nedozvíte!“ Nevědomky tím shrnula i vyznění celého svého vystoupení – měli jsme možnost slyšet několik působivých útržků jejího hudebního příběhu, který ale jakoby postrádal konec, vyvrcholení, jež by spojilo všechny odehrané skladby v jeden dokonalý celek. Nezbývá tedy než doufat, že se Yasmine Hamdan do České republiky někdy vrátí na plnohodnotný koncert, na kterém by českému publiku vynahradila vše, na co během jejího vystoupení na Respectu nezbyl čas.
Komentáře
Okomentovat