Konečně se pustit do studia cizího jazyka, na které věčně „nezbývá čas“, je jedním z klasických novoročních předsevzetí. Častokrát to s ním ale dopadá dost podobně jako s každoročně omílaným „přestanu pít a kouřit, začnu zdravě jíst a cvičit.“ Jakmile přijde první zádrhel, lidi počáteční nadšení omrzí a je po všem. Aby vám chuť do studia vydržela co nejdéle, napadlo mě shrnout několik tipů, na co se jakožto začátečník vyplatí zaměřit.
Udělejte si z nového jazyka svou srdeční záležitost
Tohle je důležité si uvědomit hned na začátku – pokud vás studium bude nudit nebo dokonce vysloveně štvát, pravděpodobně se nic nenaučíte nebo to stejně radši hned zapomenete. Najít si nějaký důvod, díky němuž se pro vás nový jazyk stane srdeční záležitostí, je tím pádem naprosto zásadní. A je úplně jedno, jestli se budete učit kvůli partnerovi, oblíbené televizní hvězdě nebo prostě proto, že si chcete číst zahraniční food blogy. Důležité je jazyku úplně propadnout.
Jestli na jazykový kurz musíte jít čistě z povinnosti a ve studiu nevidíte vůbec žádné pozitivum, nezoufejte. Najděte si ho. Určitě máte nějakého koníčka, třeba hudbu, film, literaturu, sport, politiku, historii, vaření… Projeďte internet a najděte co nejvíc informací o oblasti, která vás zajímá, a to samozřejmě v kontextu dané země. Pokud vás baví třeba golf a musíte se učit francouzsky, najděte si svého oblíbeného francouzsky mluvícího golfistu. Nebo někoho jiného, kdo je vám blízký a s kým se budete moct alespoň virtuálně ztotožnit. Brzy zjistíte, že informace dostupné v češtině jsou nedostačující a jediný způsob, jak se dozvědět víc, je číst články třeba v té francouzštině. A aby to šlo, musíte se začít poctivě učit. A voilà, jste tam, kde potřebujete být.
Najděte si učitele
Tohle může pro každého fungovat trochu jinak, ale podle mých vlastních zkušeností samostudium u začátečníka je tak akorát jeden krok dopředu, čtyři zpátky. Abyste se vymotali z kruhu první lekce, doporučuju najít si někoho, kdo vás minimálně v začátcích povede správným směrem. A je jedno, jestli to je rodilý mluvčí, nebo Čech. Důležité je, aby měl cit pro jazyk a nějaké jazykové vzdělání. Kamarád automechanik, který měl hodiny gramatiky naposledy na základce a ještě ke všemu při nich nedával pozor, vám totiž v úplných začátcích vážně nepomůže. A to ani tehdy, pokud je váš vytoužený jazyk jeho mateřštinou.
Nekašlete na výslovnost
Když se nový jazyk začnete učit v dospělosti, dokonalé výslovnosti bez cizího přízvuku už nedosáhnete nikdy, to je holý fakt. Neznamená to však, že musíte nutně mluvit jako debil. Mám vyzkoušeno, že lidi s hezkou výslovností mají rodilí mluvčí raději, a to jednoduše proto, že jim zkrátka líp rozumějí. A častokrát pak shovívavě mávnou rukou i nad kdejakou gramatickou chybou.
Ale jak to udělat, abyste dosáhli přijatelné výslovnosti? Nejlepší je najít si učitele, který je zároveň fonetik a fyzicky vám ukáže, v jaké pozici musíte mít rty nebo jazyk, jak moc musíte otevřít nebo roztáhnout pusu a tak podobně. Nacvičit novou hlásku je totiž až podezřele podobné cvičení v posilovně. Nejdřív je to boj, ale pak si svaly na nový pohyb zvyknou a najednou to jde.
Protože specialisty na fonetiku najdete asi jenom na univerzitách, můžete zkusit internet. Na YouTube i na specializovaných stránkách pro studium daného jazyka většinou najdete i videa, podle nichž můžete správnou pozici mluvidel trénovat. A trénováním myslím opravdu vyslovování nahlas. Někomu může připadat divné chodit po obýváku se zrcadlem a mluvit si pro sebe, ale věřte mi, vyplatí se to. Jestli posloucháte v novém jazyce písničky, zpívejte si s nimi! A pokud si na zpěv netroufáte, můžete zkusit číst nahlas spolu s nějakou nahrávkou nebo třeba „dabovat“ oblíbený seriál v originále. Když se musíte trefit nejen do správné výslovnosti hlásek, ale taky do rytmu a melodie, zároveň trénujete i přízvuk a přirozené tempo řeči. A i tyhle aspekty hrají nemalou roli!
Neberte se moc vážně
Od jedné své profesorky jsem slyšela, že největším problémem vzdělávání dospělých je to, že jsou takzvaně „převzdělaní“. Mají maturitu nebo vysokoškolský diplom, častokrát pracují na vyšších postech a jsou zkrátka zvyklí na svoji intelektuálskou pozici. Pak ale přijdou na jazykový kurz, kde se po nich chce, aby se znovu učili počítání do deseti a barvy, a najednou je problém. „Převzdělaný“ člověk si začne připadat hloupě, má pocit, že je to pod jeho úroveň, a tak to radši vzdá. Tím ale světu ukáže tak akorát to, že vlastně zas až tak chytrý není.
Je totiž jasné, že jako začátečník prostě budete muset projít všemi trivialitami a váš jazykový projev bude určitou dobu chtě nechtě připomínat dvouleté dítě. Ale to je přirozená fáze vývoje. Batole nikdy nemůže mluvit jako intelektuál středního věku, neznamená to ovšem, že bude žvatlat celý život. Další fáze vývoje řeči přijde, chce to jen čas.
Nepříjemným aspektem začátečnické fáze je bohužel to, že rodilí mluvčí si vaše omezené jazykové schopnosti často spojují s nízkým intelektem. Je to sice nesmysl, ale na druhou stranu pochopitelný. Začátečník, který se zamotá do toho, co chtěl původně říct, totiž častokrát nakonec opravdu zní, jako když mluví z cesty. Rodilému mluvčímu pak regulérně připadá, že mluví s bláznem, a chudák cizinec z toho má tak akorát depresi a sebevědomí na bodu mrazu. Pokuste se nad tím mávnout rukou, protože i takovéhle nepříjemné situace k učení patří. Je ale zbytečné se jimi dlouho trápit. Berte je prostě jako malá zaškobrtnutí na cestě k úspěchu.
Ponořte se do jazyka celí
V českých jazykových školách je pořád moderní metoda, při níž se studentova mateřština omezuje na minimum a téměř veškerá komunikace probíhá v cílovém jazyce. S tím mají problém hlavně výše zmínění „převzdělaní“ lidé, kterým je nepříjemné, že najednou nejsou pánem situace a skoro ničemu nerozumí. Na to se ale vykašlete. Můžu vám stoprocentně zaručit, že učitel, který na vás jakožto na začátečníka mluví výhradně cizím jazykem, ví naprosto přesně, čemu rozumíte a čemu ne. A neočekává od vás, že budete rozumět všemu. Jediné, co po vás chce, je rozumět hlavním pokynům a tomu, co už byste měli znát z přechozích lekcí. Pokud tedy z jeho instrukcí rozumíte například jen „bla bla bla číst bla bla bla text tady“, pravděpodobně jste pochopili víc než dost.
Podstatou toho všeho totiž je, že na začátku rozumíte sem tam nějaké slovo, po čase začnete pochytávat slovní spojení a za další čas rovnou celé věty. Pokud vydržíte, po pár měsících zjistíte, že svému lektorovi najednou rozumíte skoro všechno. A v tu chvíli nastává ten správný čas vyjít se svými nově nabytými schopnostmi ven ze školní třídy. Poslouchejte písničky, rádio, dívejte se na filmy v původním znění (můžete s titulky :)). Vyjeďte do zahraničí nebo aspoň poslouchejte turisty v MHD. Čím víc budete v kontaktu s novým jazykem, tím rychleji vám podvědomě vleze do hlavy a už tam zůstane.
Oblbněte se
Naprostá většina dospělých studentů má menší či větší psychický blok, kvůli kterému se cizím jazykem jednoduše stydí mluvit. Výsledkem pak bývá, že i v kontaktu s rodilým mluvčím radši volí češtinu nebo ze strachu, že se ztrapní, pro jistotu nemluví vůbec. Tyhle bariéry ale můžete překonat. Jak je známo, lidská mysl se nechá zmanipulovat až nesmyslně snadno. V tomhle případě to ovšem můžete využít ku prospěchu věci. Jednoduše si namluvte, že s rodilými mluvčími se mluví výhradně jejich jazykem. Věřte mi, funguje to jako Pavlovův reflex. Prostě Němec = němčina, Ital = italština a konec diskuze.
Vyplatí se být na sebe přísný. Spoustě situací byste se pravděpodobně raději vyhnuli, ale nenechte se zastrašit. Ocitnete-li se například na večírku, kde všichni mluví plynně, ale vy rozumíte tak každé dvacáté slovo a odpověď na každou otázku ze sebe soukáte půl hodiny, neutíkejte hned pryč. V té chvíli si sice budete připadat jako největší blbec, ale ve výsledku se toho můžete spoustu naučit. I kdyby to pro tentokrát bylo jen to, že i taková situace se dá přežít bez úhony.
Doporučuju si taky klást praktické úkoly v daném jazyce. Třeba objednat si kávu v kavárně, zeptat se někoho na cestu nebo si jít na úřad vyřídit nějaký doklad. Výborně to funguje v krizových situacích, kdy jednoduše není vyhnutí a tu věc prostě zařídit musíte. Vypište si slovíčka ze slovníku, najděte si fráze na internetových diskuzích, klidně si předem nacvičte, co přesně budete říkat, ale neuhněte ze svého cíle všechno vyřídit jen a pouze v cizím jazyce. Zaručuju vám, že nakonec na sebe budete hrdí jako nikdy předtím! A když zjistíte, že jste si třeba o to cappuccino v Římě řekli úspěšně, příště to uděláte znovu. Ve výsledku se vám tak v hlavě vytvoří další Pavlovův reflex: kavárna v Itálii = italština. Podobná spojení si můžete vytvářet s neomezeným množstvím lidí, míst a situací a použití cizího jazyka si tak v hlavě jednoduše zautomatizovat.
Zasmějte se sami sobě
Známe to všichni: snažíme se gramaticky správně vyjádřit nějakou úžasnou myšlenku, ale místo ní z nás vypadne jen nějaká nesmyslná pitomost nebo v horším případě něco sprostého či jinak společensky nevhodného. Samozřejmě, je to trapas, ale shit happens. Berte to z té lepší stránky, aspoň budete mít za pár let co vyprávět kamarádům. Já doporučuju všechny extrémní přeřeky sbírat, jako zdroj zábavy totiž slouží zaručeně.
Komentáře
Okomentovat