…a další bollywoodské příběhy
Už 13. ročník Festivalu bollywoodského filmu se letos jako obvykle konal na začátku října v pražském kině Světozor a jeho dramaturgie pokračovala v nastoleném trendu odklonu od klasického Bollywoodu. Na své si tím pádem přišli spíš zájemci o tamilské nebo bengálské filmy a příznivci dokumentů. Několik bollywoodských hitů se v programu přesto našlo a zájem o ně byl obrovský. Kvůli tomu jsem musela oželet vyprodaný Bang Bang, na zbylé dva snímky jsem ale naštěstí vstupenky sehnala.
Prvním z těch, které mě v programu zaujaly, byl thriller NH10, jehož název odkazuje k indické dálnici National Highway 10. Ačkoliv se jedná o bollywoodský film, už od začátku bylo jasné, že v tomhle případě o žádnou slaďárnu nepůjde. Snímek už od prvních minut úspěšně buduje tíživou atmosféru plnou předtuch něčeho velmi, velmi zlého. Asi není třeba dodávat, že u pouhých náznaků dlouho nezůstane a k očekávaným hrůzám opravdu začne docházet. Můžete si být jisti, že tu tvář Indie, kterou nám tvůrci NH10 ukazují, byste na vlastní kůži určitě poznat nechtěli.
O samotném příběhu není radno se moc rozepisovat, protože příliš detailů by vám jen zkazilo divácký zážitek. Moment překvapení je totiž jedním z trumfů tohohle snímku. Prozradím tedy jen to, že hlavní hrdinové, manželský pár Meera a Arjun, zažijí road trip, z nějž budou mít jen minimální šance vyváznout v jednom kuse. Navíc při něm poznají i nepsaná pravidla vlastní domoviny, o nichž neměli ani tušení.
Vedle temné atmosféry a nepředvídatelného děje má NH10 ještě jedno eso v rukávu. Není jím nikdo jiný než Anushka Sharma v hlavní roli městské byznysmenky, která je v závodě o vlastní život donucená čelit mnoha neočekávaným střetům s nepochopitelnou realitou indického státu Haryana. S Meerou je díky její představitelce jednoduché se ztotožnit, a tak jí od začátku prostě fandíte a přejete jí happy end, který se však s každou další komplikací vzdaluje.
Jediným negativem filmu je jeho závěrečná část, kdy sice dojde k (zaslouženému) klimaxu, v kontrastu s celkovým vyzněním snímku je však konec nechtěně groteskní. Snad neprozradím příliš, když řeknu, že rozuzlení až nápadně připomíná konec filmu Mardaani, o němž jsem psala loni. Zatímco tam ale závěrečný extrém přinesl očekávané uspokojení, tady působí dost přestřeleně a zbytečně shazuje závažné téma celého díla. Je totiž nutné zmínit, že ačkoliv je příběh Meery a Arjuna fiktivní, ten hlavní zločin v něm se skutečně stal. Jestli vás zajímá víc, najděte si informace o Manoj-Babli honour killing case.
Hned po NH10 následovalo promítání romantického dramatu Jab Tak Hai Jaan neboli Dokud budu žít. Oba snímky spojovala Anushka Sharma v jedné z titulních rolí, tím však veškerá podobnost končila. Rozdílnější filmy snad pořadatelé ani vybrat nemohli. Zatímco NH10 není pro slabší povahy, Jab Tak Hai Jaan je vyslovená oddechovka. Shah Rukh Khan v hlavní roli, dvě krásky po jeho boku, romantická zápletka doplněná epickými tanečními čísly – co víc si přát?
Popravdě – něco by se našlo. Nezáleží na tom, že film snad ani nejde brát vážně. Ostatně z mnoha scén je jasné, že serióznost rozhodně není jeho cílem. V propagačních materiálech se sice píše, že inspirací pro Jab Tak Hai Jaan byl román Grahama Greena, ale pochybuji, že ten někdy napsal něco byť jen trochu podobného. Spíš bych řekla, že příběh vymyslel někdo, kdo zrovna neměl moc inspirace. Historii nešťastné lásky Samara a Meery by totiž šlo shrnout do tří vět, což je na tříhodinový počin trochu málo. Bollywoodské filmy mám ráda hlavně proto, že nejsou předvídatelné. To pro tenhle snímek ale rozhodně neplatí. Pořád čekáte, kdy přijde nějaký nečekaný zvrat, ale už od druhé třetiny začíná být jasné, k jakému konci se tady směřuje. A to je škoda. Potenciál k originálnímu rozuzlení by tu totiž byl, tvůrci se však rozhodli nechat ho ležet ladem.
Diváci neoriginální romantiku nicméně ocenili mnohem více než pokus o odtabuizování závažných společenských témat z předchozího snímku. Je až zarážející, že na NH10 bylo v sále jen pár desítek diváků, komerční hit Jab Tak Hai Jaan však dokázal zaplnit celé kino. Snad si toho všimli i pořadatelé a příští rok se podle toho zařídí. Sociální dokumenty a nezávislá kinematografie jsou sice důležité, je ale nad slunce jasné, že čeští diváci se na Festivalu bollywoodského filmu chtějí hlavně bavit.
P.S. Pokud jste hlavní program v Praze nestihli, máte šanci ještě 23. a 24. řijna v Brně a 5. až 7. listopadu v Plzni. Čekají vás ale "jen" ozvěny minulých ročníků, takže ani jeden z výše uvedených filmů bohužel neuvidíte.
Komentáře
Okomentovat