Léto je ve Finsku vždycky bohaté na všelijaké kulturní akce a festivaly, z nichž mnohé nabízejí vstup zdarma. To je také případ hudebních vystoupení na malém pódiu uprostřed Esplanadi v samém centru Helsinek, poblíž Kauppatori. V polovině srpna se tam tradičně koná festival world music Etno-Espa, který po dobu deseti dnů nabízí koncerty milovníkům hudby i náhodným kolemjdoucím.
O existenci festivalu Etno-Espa jsem věděla už dlouho, ale teprve letos se mi podařilo být v Helsinkách v době jeho konání. Přestože jsem rozhodně nestihla všechny koncerty, které jsem původně měla v plánu, minimálně atmosféru celé akce se mi nasát podařilo.
Prvním vystoupením pro mě byl koncert finského tria Celenka, jehož členy jsou zpěvačka Emmi Kujanpää a její spoluhráči Eero Grundström a Jarkko Niemelä. Celenka hraje hlavně finské a karelské lidovky, hojně se ale inspiruje i v Bulharsku a jinde na Balkáně. Jejich tvorba vás sice asi na zadek neposadí, ale k poslechu a občas i k tanci je příjemná. Pokud máte rádi finský folk, zkuste dát Celence šanci.
Program Etno-Espa nabízí vždy dva koncerty za sebou, a tak Celenku na pódiu vystřídala ještě kapela NOL neboli No One’s Land. Žánrově podobná „předskakující“ skupině, kvalitou i zábavností však o několik tříd výš. Jak taky jinak, když v čele nestojí nikdo jiný než Karoliina Kantelinen, majitelka jednoho z nejkrásnějších folkových hlasů vůbec. Ze začátku bylo trochu zvláštní slyšet ji zpívat balkánský a romský repertoár, ale uši si kupodivu zvykly rychle. Došlo ovšem i na finské a karelské „klasiky“, známé i z alb jiných kapel, v nichž Karoliina působí.
Celkově mohl setlist působit jako dost divoký mišmaš, ale k image skupiny, která si zakládá na tom, že nikam nepatří, se takováhle rozmanitost prostě hodí. Na začátek písnička Ciganka sam mala, pak trochu finštiny, karelský joik, srbská balada, něco z Afriky a na závěr emocionálně zabijácká dvojice v podobě balad Zaspo Janko a Ederlezi, v nichž přišla na řadu i husí kůže. Na papíře to vypadá divně, ale v reálu to fungovalo, to mi věřte. Jen ten déšť mohl chvíli počkat.
O den později jsem na stejném místě stihla ještě kousek vystoupení kapely Aila-duo. Heli Aikio a Jessika Lampi hrají příjemný finsky a sámsky zpívaný folk-pop, který, upřímně řečeno, nijak zvlášť nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. Tempo je spíše baladické, a tak jejich repertoár poslouží hlavně k poslechu a přemýšlení. Obě zpěvačky nicméně mají velmi příjemné hlasy a inarská sámština je sama o sobě natolik velkým bonusem, že byste Aila-duu i přes drobné výtky rozhodně měli alespoň pár minut věnovat.
Tohle všechno je ovšem jen pár střípků z bohatého programu, který festival Etno-Espa nabízí. Budete-li se příští rok v srpnu odpoledne procházet Helsinkami, stavte se na Esplanadi. Třeba vás čeká příjemné hudební překvapení.
Komentáře
Okomentovat