…říká Tanya Tagaq svým nejnovějším albem
Tanya Tagaq se nikdy nesnažila tvořit prvoplánovou hudbu, jejímž jediným cílem je zalíbit se masám. Snadno přístupné popěvky nenajdete na žádném z jejích alb a zatím poslední řadová deska Animism rozhodně není výjimkou. Připravte se na dílo, které je nekompromisní formou i obsahem a na rozdíl od mnohých jiných vás donutí skutečně přemýšlet - o sobě, světě kolem vás a vaší roli v něm.
Právě prostředí, ve kterém žijeme a všechno a všichni, kteří ho vytvářejí, je středobodem toho, o čem Animism vypráví. Beze slov, respektive jen s úplným minimem slov. Právě to může některým posluchačům pochopení jednotlivých skladeb i alba jako celku značně ztížit, pokud se ale od slov dokážete odpoutat, nic vám nebrání následovat Tagaq do krajiny, kde lidé, zvířata, neživé objekty a přírodní jevy jsou si rovny. My všichni totiž máme něco, co nás spojuje – duši. A člověk rozhodně nestojí nade všemi jako všemocný a vševědoucí.
Průvodci touto hudební krajinou nám jsou zejména arktická zvířata, která v mnoha případech propůjčila název i jednotlivým skladbám. Setkáme se tak s karibu, pižmoněm, tuleněm, zajícem, vlkem a dokonce i se zvířecími duchy.
Po zvukové stránce se deska na rozdíl od svých předchůdců až překvapivě blíží Tanyiným živým koncertům. Jedním z důvodů je zřejmě fakt, že na albu Animism spolupracovali všichni ti, kteří Tanyu doprovázejí i na turné, tedy houslista Jesse Zubot, bubeník Jean Martin a specialista na veškeré „magické“ zvuky z laptopu Michael Red. Právě typický zvuk houslí Jesseho Zubota (který se mimochodem poprvé ujal produkce) dominuje většině skladeb, často jsou ale slyšet také bicí, které hudbě dodávají místy až metalový nádech. Tanya Tagaq se už před časem nechala slyšet, že metal je žánr, kterému by se chtěla více věnovat, a jak je vidět, náklonnost k němu se konečně projevila. Z pomyslného druhého konce spektra naopak vychází spolupráce s operní zpěvačkou Annou Pardo Canedo, která hostuje v nezvyklém duetu Flight, jenž mísí hrdelní zpěv s tím klasickým.
K vrcholům celé kolekce rozhodně patří osmiminutový opus Tulugak (Havran), který z nenápadného úvodu vygraduje až do hypnotického finále. Podobně působivě funguje i exhibice všemožných hrdelních hlasových poloh Damp Animal Spirits. Něžněji naopak zní skladba Rabbit a óda na vlčí vytí Howl. Pro milovníky rocku je určená cover verze Caribou od Pixies, v podání Tagaq samozřejmě okořeněná trochou drsné avantgardy. A na závěr se dočkají i ti, kteří se nebojí opravdu ničeho. Závěrečná skladba Fracking, v níž hlas Tagaq zosobňuje zemi zraňovanou těžební metodou zvanou frakování, je totiž skutečnou ranou na solar. Nejedná se o nic hezkého na poslech, každému ale musí být jasné, že to je to poslední, o co tady jde. Mrazení až v nejhlubší části žaludku máte ovšem zaručeno.
Animism je zkrátka deskou, která vás ovlivní, ať už v pozitivním nebo negativním smyslu. Možná to na vás bude příliš velká divočina, kterou zhnuseni vypnete po prvních minutách. Ale možná na ní znovu najdete kus sebe, který jste ztratili už dávno.
Komentáře
Okomentovat