…but it’s not over tonight
Tajga neboli severský jehličnatý les je krajinou, která inspirovala americkou zpěvačku a skladatelku Zolu Jesus k napsání písní na její už pátou řadovou desku. Nečekejte však žádnou kolekci nudných skladeb o mrazivé přírodě. Taiga nabízí mnohem víc, a to po hudební i textové stránce.
Je až překvapivé, kolik toho má nejnovější počin Zoly Jesus společného s Animismem Tanyi Tagaq. Ač žánrově se obě dámy v lecčems rozcházejí, témata, nad kterými se na svých albech zamýšlejí, jsou si v mnohém podobná. I Zola Jesus se na Taize zaobírá otázkami současné společnosti, která dávno ztratila spojení s přírodou, a přesto ji chce za každou cenu vlastnit a ovládat. Nesnaží se ale nové prostředí změnit, spíš se ptá, jak v něm má jedinec, svobodný i spoutaný stovkami nepsaných pravidel zároveň, přežít a úspěšně fungovat.
Stejně jako Animism, i Taiga je deskou jako stvořenou pro ty, kteří se nebojí při poslechu hudby zapojit nejen uši, ale i mozkové buňky zodpovědné za přemýšlení. Ani na tomhle albu totiž nic nedostanete zadarmo. Texty na novince sice oproti albu Conatus konečně znějí jako angličtina a ne jako abstraktní pseudojazyk, v němž čas od času narazíte na nějaké srozumitelné slovo, obsahově však autorka neslevuje ze své poetiky, která má k přímočarosti stále ještě daleko. Pro posluchače to ovšem může být spíš výhoda. Alespoň si v textech každý najde to svoje. A věřte mi, že je z čeho vybírat.
Za texty rozhodně nezaostává ani samotná hudba, která je nečekaně přístupná. S trochou nadsázky by se dalo říct, že každá skladba na tomhle albu je hit. Sice značně alternativní, ale přesto takový, který vás zaujme na první poslech a ani na desátý vás nezačne nudit. Nepřijdete ani o refrény, které si budete zpívat ještě celý následující den. Třeba taková Lawless, Dangerous Days nebo Long Way Down k tomu vysloveně vybízejí.
Nezklamou ovšem ani pomalejší melodie, v nichž vynikne charismatický hlas hlavní interpretky. Zejména Nail, která začíná a capella a končí směsí vokálů připomínajících sbor podkreslený atmosférickou elektronikou, je jednoznačným vrcholem celého díla. A capella základ je patrný i v pochmurně vyznívající Ego. Samotný závěr obstarává vpravdě nestandardní, ale o to působivější verze „párty hitu“ podle Zoly Jesus It’s Not Over. Autorka v ní kriticky reaguje na všechny ty ohrané hitovky, podle nichž máme pařit jako by zítra už nic nebylo. Ale ono pravděpodobně bude. To dobré i špatné si s sebou poneseme ještě dlouho poté, co večírek skončí. Jestli je to optimistické nebo zlověstné sdělení, to už si rozhodněte sami.
Pokud jste loni Taigu náhodou opomenuli, rozhodně to napravte. Rozličných alb vyšlo za celý rok nespočet, ale tohle patří bez diskuze k těm nejzajímavějším z nich. Teď už jen zažít Zolu Jesus naživo. Jsem si jistá, že slyšet nové skladby v koncertní úpravě by byl ještě výjimečnější zážitek.
Komentáře
Okomentovat