Yasmine Hamdan podruhé a konečně s tou pravou atmosférou
Je až k neuvěření, že na první sólové vystoupení libanonské zpěvačky Yasmine Hamdan v Praze jsme nemuseli čekat dlouhá léta, ale jen pět měsíců. Pořádající agentura Rachot si za to zaslouží obrovské poděkování, protože se potvrdilo, že festivalové vystoupení na Respectu bylo opravdu jen ochutnávkou toho, čeho jsou diváci běžně svědky na samostatných koncertech.
Přestože se zpočátku zdálo, že návštěvnost bude bídná, s prvními tóny úvodní balady Beirut stydliví posluchači opustili bar a případné další úkryty a sál se alespoň z poloviny zaplnil. Osobně jsem menší účast považovala spíše za výhodu – nikdo do nikoho nestrkal, neobtěžoval a každý si mohl hudbu užít přesně tak, jak sám chtěl. Atmosféra tím ani trochu neutrpěla, spíš naopak.
Je až k neuvěření, že na první sólové vystoupení libanonské zpěvačky Yasmine Hamdan v Praze jsme nemuseli čekat dlouhá léta, ale jen pět měsíců. Pořádající agentura Rachot si za to zaslouží obrovské poděkování, protože se potvrdilo, že festivalové vystoupení na Respectu bylo opravdu jen ochutnávkou toho, čeho jsou diváci běžně svědky na samostatných koncertech.
Přestože se zpočátku zdálo, že návštěvnost bude bídná, s prvními tóny úvodní balady Beirut stydliví posluchači opustili bar a případné další úkryty a sál se alespoň z poloviny zaplnil. Osobně jsem menší účast považovala spíše za výhodu – nikdo do nikoho nestrkal, neobtěžoval a každý si mohl hudbu užít přesně tak, jak sám chtěl. Atmosféra tím ani trochu neutrpěla, spíš naopak.
Přestože Yasmine své vystoupení začala pomalu a zlehka, už v druhé skladbě Deny se do toho kapela opřela a bylo vidět, že i hudebníci si koncert užívají. Yasmine neváhala většinu skladeb uvést krátkým vysvětlením obsahu textu a v případě převzatých skladeb doplnila i něco o jejich historii, což neznalým arabštiny k líbivým rytmům nesporně dodalo i jakousi přidanou hodnotu. Zapomenout nelze ani na všeříkající gesta a grimasy během samotné interpretace, díky nimž text v hrubých rysech pochopili snad i ti, kteří nevládnou ani angličtinou.
Setlist se od červnového koncertu příliš nezměnil a díky tomu zazněly téměř všechny skladby, které návštěvníci mohli očekávat. Díky bohatému využití světel, kouře a ještě propracovanějších aranží, s jejichž pomocí skoro každá skladba vygradovala do neočekávaně silného finále, však atmosféra klubové show daleko předčila svého festivalového předchůdce. Koncert byl překvapivě energický, Yasmine tančila jako o život a zpívala z plných plic, kapela v obměněném složení za ní nikterak nezaostávala.
Mezi vrcholy večera bezpochyby patřila předělávka kuvajtské svatební písně Irss (díky níž bych se snad chtěla i vdát), skladba Da z repertoáru předchozího Yasminina projektu Y.A.S. (jen škoda, že předimenzované basy v přední části sálu přehlušily všechno ostatní) a Ya Nass, asi nejtradičnější skladba ze stejnojmenného alba, která se však ten večer díky hypnotické gradaci do strhujícího finále a agresivním stroboskopickým světlům proměnila v klubovou hymnu.
Jedinou vadou na kráse koncertu se tak poměrně nepřekvapivě ukázala jeho délka – když po slabé tři čtvrtě hodině Yasmine představila kapelu a uvedla Azizu, tradičně poslední položku na playlistu, potvrdilo se, že očekávat regulérně dlouhý koncert byla bláhovost. Ačkoliv čas nikoho netlačil, Yasmine prostě zjevně hraje jen hodinu a dost. Dostalo se nám tedy pouhých dvou přídavků na zklidnění v podobě balad La Mouch Ana a Bala Tantanat, a po hodině čistého času bylo opravdu po všem. Netřeba dodávat, že to byla věčná škoda - Yasmine má v repertoáru nespočet písní, kterými mohla pražské vystoupení ještě okořenit.
Přes tuto výtku se však potvrdilo, že vydat se na koncert Yasmine Hamdan se vyplatí za každých okolností. Budete-li mít příležitost, rozhodně téhle libanonské bohyni dejte šanci.
Komentáře
Okomentovat