postia toisesta kaupungista

Mirah je původně skladbou z repertoáru finské poprockové kapely Dingo, ale na nedávném koncertě ji v nové verzi představili Lasten Hautausmaa. Melodie je nadmíru nakažlivá a i text převyšuje popové standardy, a tak nezbývá než téhle znovuobjevené hitovce věnovat vlastní příspěvek. Mirah sedím na duhovém mostě o samotě jen neklidný tok řeky po mém boku tak dlouho trvalo, když jsem běžel proti větru k tobě u duhy jsem necítil bolest vůně letních šatů naplňuje cestu mých vzpomínek ještě chvíli ji povedu k slzám rty proti dlani, hledám někde tvůj křik u duhy mě neslyší nikdo Mirah, Mirah nepřišla jsi mi v letních šatech naproti Mirah, Mirah nepřišla jsi ani říct na shledanou postiakaupungista.blogspot.com vidím déšť a slunce, lišky mají svatbu hlavu mám mezi koleny, vidím, jak si mravenci hrají moje láska připadla na den barev u duhy slza mění svou barvu došel jsem na místo, kde vidím přes moře bez tebe se z mého srdce řine poslední krev a volání kosa zní z dálky z protějšího bř...

Na úvod několik finských a jeden švédský silný ženský hlas. Yona - Elämän luonne Manna - Heartbeat I Elliphant - One More Lasten Hautausmaa - Mirah

aneb Flow Festival 2015, den první Rok se s rokem sešel, a tak 14. srpna nastal čas pro další ročník zřejmě nejlepšího hudebního festivalu vůbec - helsinského Flow Festivalu, který jsem si letos opravdu nemohla nechat ujít. Už v předchozích letech byl line-up vždycky plný zajímavých jmen, tentokrát se ale nově vytvořený dramaturgický tým skutečně překonal. Každý den totiž nabízel program, který by byl hřích vynechat.  Už samotný začátek festivalu byl nabitý k prasknutí, a tak se pro mě úvodní den nesl hlavně v duchu zběsilého přebíhání od jednoho pódia k druhému. Celou akci zahájila Yona svými příjemnými skladbami plnými odkazů k přírodě. Přestože posluchačům zpočátku nabízela opravdu pozvolný rozjezd, v závěru došlo na trochu rapu (protože Yona se momentálně věnuje práci na rapovém EP) a dokonce i na nefalšované mrazení v zádech během epicky gradující skladby Lintu . Lepší úvod celého festivalu jsme si tedy nemohli přát. Ještě během doznívajícího setu Yony jsem...

pudasjärvské ufo z okna taxíku vidím světla na obloze koutkem oka tmavé postavy sama jsem pod touhle nízkou oblohou a jsem připravená vyjít jí vstříc možná jsme tady na cestě někam, odkud jsme nikdy ani neodešli červenec je zase na konci paprsky malují asfalt na žluto postiakaupungista.blogspot.com v noci jsem se probudila s divným pocitem vzdálené země, cesta s hvězdami v hrudi se mi šíří světlo jsem připravená odletět možná jsme tady na cestě někam, odkud jsme nikdy ani neodešli červenec je zase na konci paprsky malují asfalt na žluto červenec je zase na konci očarované nebe ještě zachytím pozn.: Pudasjärvi je malé město v severní Pohjanmaa, nedaleko Oulu. Na konci 60. a na začátku 70. let tam lidé často pozorovali neidentifikovatelné létající objekty a světla na obloze.

hřebíky nemůžu zavřít dveře svého pokoje vrážejí hřebíky do žeber a vytahují je kleštěmi, zatímco se vedle lidé modlí nemůžu zavřít dveře svého pokoje otočím zrcadlo, dívají se mi do očí nikdy mě nedostanou odsud z okraje postele a zpívají: „ďábel dělá loď z kusů nehtu, když třináct kamenů je u brány na lodi z kusů nehtu si přijede i pro tebe a nalodí tě z jejich středu“ postiakaupungista.blogspot.com nemůžu zavřít dveře svého pokoje pronikají do mysli a všechno polykají už se odtud nedostanu, i když někde by bylo lehčeji a zpívají: „ďábel dělá loď z kusů nehtu, když třináct kamenů je u brány na lodi z kusů nehtu si přijede i pro tebe a nalodí tě z jejich středu“

Kůže, vlasy a kosti odnesl jsi mě k věčnému odpočinku pod strom, když jsem už nemohla dál a ta krev, jíž kámen prorazil cestu, voněla omamně přikryl jsi mě hlínou pod svitem luny, i když jsi už nemohl dál a ten les, který byl svědkem tvé lásky, byl krutý a tichý je tam pach a vlhká země je tam kůže, vlasy a kosti ale z lůna smrti pod zemí z nich raší nové stromy postiakaupungista.blogspot.com odnesl jsi mě k věčnému odpočinku pod strom, když jsem už nemohla dál červi lezou dovnitř a červi lezou ven dokud mráz nepokryje zemi přikryl jsi mě hlínou pod svitem luny, i když jsi už nemohl dál světlo po malých kouscích proniká do mého nitra a dočká se chladného klidu je tam pach a vlhká země je tam kůže, vlasy a kosti ale z lůna smrti pod zemí z nich raší nové stromy

Hledáte něco morbidního, ale přesto poetického a zvláštně krásného? Přesně takovou kombinaci vám ve své minimalistické tvorbě nabízí undergroundová kapela Lasten Hautausmaa z finské Kouvoly. Už její název – v překladu Dětský hřbitov - leccos napovídá o tom, v jakých sférách se hudba téhle party pohybuje. Ačkoliv se hudebníci v čele se zpěvačkou Kristiinou Vaarou nevyhýbají ani téměř popovým melodiím, zaposloucháte-li se do textů, úsměv na tváři vám brzy ztuhne. Smrt, dětská práce, strach, temnota, další smrt… Jako příjemný bonus však také velmi působivá melancholická poetika, z níž přes všechen pesimismus sem tam vykoukne i špetka naděje. K tomu můžete připočítat ještě příjemné a rozhodně ne vlezlé melodie na pomezí popu, rocku i folku a máte recept na hudbu, která vám v hlavě zůstane znít ještě dlouhou dobu. Posuďte sami: dětský hřbitov když jsem oslavila šesté narozeniny, přišel ředitel továrny vzal mě s sebou do uhelných dolů dvanáct hodin denně jsem za tažné zvíře t...