postia toisesta kaupungista

…aneb Flow Festival 2017, den první V posledních dvou letech se mi podařilo navštívit celkem dost letních festivalů u nás i ve Finsku, ale jestli si myslíte, že jsem objevila nějaký, který by předčil můj oblíbený helsinský Flow Festival , tak jste pěkně na omylu. Nedá se nic dělat, Flow je prostě jediná akce, se kterou se dokážu plně ztotožnit ve všech ohledech a na níž si nikdy nepřipadám nepatřičně. A protože letošní ročník byl už můj pátý, nenechala jsem se zastrašit zpočátku ne tak lákavě působícím line-upem a počkala si pěkně až do oznámení kompletního programu. A ten stál už tradičně za to, takže třídenní vstupenky musely být moje. Pátek neboli první den festivalu bývá obvykle nejslabší a posluchačsky nejméně atraktivní, letos se ale pořadatelům hned na úvod podařilo do programu získat jednu z největších hvězd celého ročníku Lanu Del Rey . V areálu tím pádem bylo dost lidí už od začátku, naštěstí se ale poměrně malé prostory od loňska trochu roztáhly a mačkanice se přeci ...

Aneb každoroční shrnutí toho nejlepšího za uplynulý rok vás nemine ani letos! Nejlepší alba Florence and the Machine – How Big, How Blue, How Beautiful  Třetí řadová deska Florence and the Machine byla napoprvé zajímavá, ale po pár posleších začala působit trochu zapomenutelně. Nicméně život přináší různé nečekané zvraty, a tak stačilo málo a za pár měsíců byly všechny skladby najednou o mně… A z How Big, How Blue, How Beautiful se stalo nejzásadnější album roku. Je těžké ho hodnotit objektivně, když všechny písničky poslouchám z perspektivy svých vlastních příběhů, ale jedno snad posoudit dokážu – Flo je na své třetí desce zřejmě nejotevřenější, nejchmurnější a paradoxně také nejhitovější. Dokázala omezit zbytečnou pompéznost a teatrálnost, která ubírala na osobitosti předchozí Ceremonials, a díky tomu není tak těžké dobrat se k samotné podstatě písní, která je jednoduše krásná. A sžíravá. Pokud chcete proniknout ještě hlouběji, rozhodně neopomeňte videa, která k jednotl...