postia toisesta kaupungista

XOXO na Spotify XOXO Je to počtvrté, znovu sedím u okna, už je tři čtvrtě na dvanáct, šla bych domů. Kouříš cigaretu, jsi můj nejlepší přítel, nevím přesně proč, je to tak už dlouho. Naliješ mi zase plnou skleničku, už vím, co přijde, najednou se přiblížíš tak je to přece pokaždé. Je už tři čtvrtě na jednu, už nemůžu domů chtěla bych jít, nevíš ani z poloviny, jak moc. postiakaupungista.blogspot.com Naliješ mi zase plnou skleničku, já říkám, že už nemusím, hlava se mi točí dokolečka říkám to ještě jednou. Říkáš: už je pozdě. Říkáš: půjdeme do postele. Musím zase nařídit budík na zítra. Zůstávám oblečená. Přikryju se dekou. Dělám, že spím, ale ty si mě stejně najdeš. Říkám: já nechci. Říkáš: ale chceš. Jenom to ještě nevíš, ale to nevadí. Oči nechávám zavřené. Nikde se tě nedotknu, no, jenom tam, ale na to nemyslím. Je to počtvrté. Oči nechávám zavřené. Možná, když se nebudu koukat, ale až se probudím, tak tu pořád budeš. Jsi můj nejlepší přítel, už tě nechci nikdy vidět. No jo, ta...

Znovunalezený II postiakaupungista.blogspot.com Znovu jsem tě našla v dunách s pusou v písku. Vypadal jsi modrý, ale já vím svoje. Vždycky jsi byl nejhezčí, když sis hrál. Pojď, půjdeme domů, postavila jsem ti chatku. Je už skoro půl sedmé a jídlo vystydne. Jako tvoje ruce ve větru vlají tvoje vlasy. Vidím loď, nebo si to jenom představuju? Chci, abys řekl moje jméno a přitom se zasmál nebo je to něco, co po bratříčkovi nemůžu chtít? Kila růžové cukrové vaty visí na obloze jako mraky. Zavoláš mámě, že ses našel? Určitě má strach.

A12 nemusím ti říkat, kde to bylo nebo kolik jsem toho vypila, o čtyři nebo pět víc, než bych měla lidé, tma a světlo cesta: nevím, kde je, ale ne na dohled a ty, ty jsi mi sevřel ruku tak, jak jsi to vlastně vždycky dělal, ale najednou to nestačilo pustila jsem ji a podívala se na tebe postiakaupungista.blogspot.com napila jsem se a řekla není to ironické? my, stejný žal, ale já kvůli tobě a ty kvůli němu viděla jsem tvoje velké oči tvoje hlava pořád sem a tam udělal jsi krok dozadu a já jsem věděla, že to víš, tentokrát ano je to pravda: myslela jsem na tebe a nikdy ti nic neřekla věřím, že se tomu říká zrada, ale to mi může být jedno fakt šla jsem se projít tmou a blátem a časem v odstavném pruhu dálnice A12 jsem seděla, když jsem ztratila sebe, tebe i cestu dneska v noci se mi zdálo o ptácích o šití a oslavě, na které jsme díkybohu ani jeden z nás nikdy nebyli a když jsem se probudila, měla jsem na sobě tvoje šaty a tvoje jméno a neví...

A2 Přiletěla jsem sem ve vesmírné lodi. A za chvíli mě zase nechají jít. Vidíš támhleto, na té fotce je moje teta. Pozoruje mě ve dne v noci. Nebojím se boha ani myší, jen těch věcí v mojí hlavě. Ale jestli odteď budu dobře naslouchat a budu poslušná, samo se to uklidní, to mi slíbili. postiakaupungista.blogspot.com Zapnout televizi, tam jsou, bílí, kulatí, sklo, krev. Je tady žena, bývá tu jen v noci. Má klíč a světlo. A pokaždé, když moje hlava ve tmě hrozí, že usne, vstoupí dovnitř a posvítí mi do obličeje. Kladou mi pořád stejné otázky, chceš na chleba jablečný sirup nebo játrovku? V osm hodin je pomerančový džus a rozhovor. Létají tu ptáci, ale ti sami od sebe umírají.

Charakter vím, že tu jsou věci, na které se nikdy nebudu moct zeptat přesto bych tak ráda věděla, jak to bylo jako to ráno u plotu, když slunce svítilo a ty jsi řekl, že si jen skočíš za roh pro cigarety a já věděla z televize, že to většinou znamená, že se už nikdy nevrátíš a jak jsem brečela, když jsi za deset minut znovu otevřel branku není nikdo, koho bych tak ráda chtěla mít napořád u sebe byl jsi stejně starý jako já teď, ale otázky byly větší nebo možná byly stejné, ale já to ještě nechápu spal jsi na gauči, každý den ve stejném svetru v tom modrém, který upletla máma nebyl to hezký pohled, ale viděla jsem, že jsi unavený, tak jsem tě nechala být a někdy vidím fotky, na kterých mě držíš a vidím sebe s chlapečkem nejradši bych řekla: „všechno je v pořádku, dopadne to dobře“ postiakaupungista.blogspot.com kdybys tak přeci jen věděl, jaké to je být tvoje dítě

Ptáci postiakaupungista.blogspot.com Už vím všechno? Slyšela jsem dobře? Není žádné video. Nikdo nic neviděl a těm slovům na mé paži nerozumím. Nedělně odpolední slunce přichází do místnosti a já se ptám ještě jednou. Jsi tu poslední kdo byl dobrý a kdo špatný tak přibližně? A ptáci na mojí paži a ptáci na mojí paži odlétají.

…it remembered his name Když loni vyšlo experimentální album Sexwitch , které Natasha Khan natočila s producentem Danem Careym a skupinou Toy, bylo to tak trochu zklamání. Ne, že by deska byla špatná, ale přeci jen jsem se těšila hlavně na další sólový počin Bat for Lashes. Natasha své příznivce ale naštěstí o nic neochudila a svou čtvrtou desku The Bride vydala jen necelý rok po nahrávce psychedelických coververzí.  A protože Bat for Lashes není jen tak nějaká zpěvačka, která dá do kupy pár písniček a tváří se, že tvoří kompaktní celek, rozhodla se přijít rovnou s koncepčním albem, jehož skladby vyprávějí příběh od začátku do konce. Celý koncept je vlastně velmi jednoduchý a nebudu přehánět, když napíšu, že textově se jedná o nejpřístupnější desku Bat for Lashes. Texty jsou sice plné metafor, ale samotný příběh a myšlenkové pochody hlavní postavy, bezejmenné Nevěsty, jsou podány spíše přímočaře a minimalisticky. Troufám si říct, že mimo mísu při poslechu budou jen ti pos...

Kelo na Spotify Mrtvý strom mrtvá jedle rostla na pahorku, pohlížejíc do dáli na vřesovištích žalu jako starý dub na poli, na mezi prázdné obce nehýbe se ani větev, zhaslá země, není slyšet veselí, život, ani šepot stíny noci přikryly pole a zemi, v modři noci se trávy potichu pohupují stála mrtvá jedle na pahorku, pohlížejíc do dáli na vřesovištích žalu snila o milejších časech, vesnice se smí ve snu znovu probudit nad hvězdami probleskuje vzdálený úsvit vesnice tam jsme kdysi tančili, slibovali si věčné přísahy pod zlatou jedlí se zvedá světlo časného rána potichu jsme slavili stříbrné svatby, trávili noci svatého Jana noc probouzí vzpomínky, starosti rána mizí postiakaupungista.blogspot.com rostla olše u okraje vsi, malá borovice na kraji pole vylétl pták z větví olše, na větev neozdobeného spadlého stromu mrtvá jedle zašeptala, božího ptáčka svými větvemi pohladila když očekává přicházející noc, smí se ponořit do nových snů nad hvězdami probleskuje vzdálený úsvit vesnice tam js...

Taivasranta na Spotify Nebeský břeh vydala jsem se, vydala jsem se na cesty z vlastních zemí, z milých zemí vydala jsem se, vydala jsem se na cesty brankami, těmi brankami do Vienské Karélie, do Vienské Karélie jsem se vypravila, abych kráčela po nádherných vřesovištích kráčela jsem lesem, po stezkách v hlubokém lese pod sluncem, pod sluncem jsem lehávala pokoj na těch, pokoj na těch březích svobodně se vody třpytí na nebeském břehu, na břehu se rýsují domy na kraji oblohy, podél vod stromy se prodloužily, temné hluboké lesy zhoustly zdrsněly i nejstrmější pahorky na hladině se obláčky mlhy v oparu nesou k nebeskému břehu pokoj na těch, pokoj na těch březích svobodně se vody třpytí na nebeském břehu, na břehu se rýsují domy na kraji oblohy, podél vod pozorovala jsem zemi, pozorovala jsem zemi, krajinu vesnické tmavé, tmavé domy potichu borovice, potichu borovice šuměly v zátoce vlnky, vlnky zpívaly postiakaupungista.blogspot.com pokoj na těch, pokoj ...