… je v prosinci rekapitulovat to nejlepší z uplynulého roku? Vůbec. O to zábavnější to ale je. A proto vám i já nabízím pár nej roku 2013, nepřekvapivě hlavně z hudebního světa.
Nejlepší alba
Yasmine Hamdan – Ya Nass
Yasmine na svém sólovém albu konečně našla hudební tvář, která jí sluší nejvíce. Tradiční, a přesto naprosto současnou. Originální a autentickou, a přesto líbivou a přístupnou. Těžko srozumitelnou, a přesto hovořící jasnými slovy. Odolat se jí dá jen těžko.
nejlepší skladba: Samar
CocoRosie – Tales of a Grass Widow
CocoRosie nepodléhají žádným módním vlnám ani tlakům okolí a zůstávají stále své. Platí to i pro jejich zatím poslední počin, který není hitovou deskou na první poslech, o to větší hloubku v něm ale můžeme časem nalézt.
nejlepší skladba: Poison
Jenni Vartiainen – Terra
nejlepší skladba: Suru on kunniavieras
Lorde – Pure Heroine
nejlepší skladba: Tennis Court
Mala Rodríguez – Bruja
nejlepší skladba: 33
nejlepší skladba: Sister
Nejlepší festival – Flow Festival
Nejerotičtější skladba
M.I.A. – Know It Ain’t Right
Poslouchat tuhle skladbu a nemyslet na sex snad ani nejde. Je to skoro zhmotněná esence erotického dusna, která vás taky přiměje toužit po dobrém licky lick. Věřte mi.
Společensko-kritický počin roku
Lily Allen – Hard Out Here
Nejlepší film – Twice Born (Příběh mého syna)
A ještě jedna anticena navíc – Nejpromarněnější šance roku
Sini Sabotage – 22 m²
nejotravnější skladba: Levikset repee
Nejlepší alba
Yasmine Hamdan – Ya Nass
Yasmine na svém sólovém albu konečně našla hudební tvář, která jí sluší nejvíce. Tradiční, a přesto naprosto současnou. Originální a autentickou, a přesto líbivou a přístupnou. Těžko srozumitelnou, a přesto hovořící jasnými slovy. Odolat se jí dá jen těžko.
nejlepší skladba: Samar
CocoRosie – Tales of a Grass Widow
CocoRosie nepodléhají žádným módním vlnám ani tlakům okolí a zůstávají stále své. Platí to i pro jejich zatím poslední počin, který není hitovou deskou na první poslech, o to větší hloubku v něm ale můžeme časem nalézt.
nejlepší skladba: Poison
Jenni Vartiainen – Terra
Jsou dny, kdy dumat nad intelektuálními tématy je to poslední, na co má člověk chuť. Někdy se prostě chceme jen dojímat nad romantickými baladami. Nebo tancovat v klubu až do rána. Jenni Vartiainen a její elektropopové hity k oběma příležitostem poslouží naprosto dokonale. Pop s velkým P, na který vám nebude stydno propotit na diskotéce šaty ani posmrkat doma na gauči tři kapesníky.
nejlepší skladba: Suru on kunniavieras
Za Lorde stojí velký hype, na rozdíl od mnoha jiných masových objevů roku však tahle Novozélanďanka produkuje hudbu, která má smysl. Pokud si opravdu všechny texty napsala ve svých patnácti (!) sama, klobouk dolů. Slova jejích písní jsou totiž nezvykle přemýšlivá a postřehy v nich natolik trefné, že člověka občas až zamrazí. Samotná hudební složka sice občas působí příliš chladně a odtažitě a absence živých nástrojů může posluchače mrzet, jedná se ale přeci jen teprve o zpěvaččin debut. Snad jí sláva nestoupne do hlavy a bude se nadále vyvíjet tím správným směrem.
nejlepší skladba: Tennis Court
La Mala je královnou španělského hip hopu, který míchá s dalšími žánry a vlivy, díky nimž je její tvorba zatraceně originální. Rapuje i zpívá, dokáže naplno využít všechna hiphopová klišé a hned nato se na všechna vykašlat a dělat si věci po svém. I bez porozumění španělským textům máte pocit, že víte přesně, o co jde. A tak to má být.
nejlepší skladba: 33
Kate Nash – Girl Talk
Kate Nash na svém třetím albu vyměnila piano za baskytaru a indiepopové vyprávěnky za punkem načichlé výkřiky o ženské síle a dívčím gangu. Stálo ji to sice smlouvu s nahrávací firmou, fanoušci jí však právem zůstali věrní. I přes syrovost a jistou neotesanost nového materiálu se totiž z Katiných písní původní popová líbivost přeci jen nevytratila.
nejlepší skladba: Sister
Nejlepší koncert – Värttinä ve Vsetíně
Po dlouhých letech čekání na návrat folkové legendy, který se napoprvé tak úplně nepovedl (nebudeme si nalhávat, že Utu je výborné album – není), se ve Vsetíně zázrak konečně podařil. Zpěvačka Karoliina Kantelinen do kapely vnesla potřebnou energii, díky níž se zdánlivě ztracené kouzlo znovu vrátilo. Do Vsetína ten večer sice nedorazilo příliš mnoho fanoušků, koncert byl ale přesto nezapomenutelný a atmosféra skoro stejně extatická jako před těmi devíti lety, kdy jsem Värttinä viděla naživo poprvé.
Nejlepší festival – Flow Festival
Nejlepší line-up, nejlepší atmosféra, Helsinčané užívající si hudbu jak nejlépe to jde, bez agrese a alkoholu, nejčistší areál a toiky, na kterých nikdy nechybí papír. Příští rok jeďte taky!
Nejerotičtější skladba
M.I.A. – Know It Ain’t Right
Poslouchat tuhle skladbu a nemyslet na sex snad ani nejde. Je to skoro zhmotněná esence erotického dusna, která vás taky přiměje toužit po dobrém licky lick. Věřte mi.
Společensko-kritický počin roku
Lily Allen – Hard Out Here
Lily Allen se v osobním životě po dlouhém boji dočkala svého šťastného konce, a tak už má zase energii věnovat se hudbě. A nutno uznat, že se vrátila s plnou parádou. Kontroverzní skladba Hard Out Here spolu s neméně šokujícím videoklipem splňuje všechno, co se od toho nejkvalitnějšího popového hitu očekává – nechybí jí chytlavá melodie ani přímočarý text s názorem, okořeněný nadsázkou i trochou provokace. Tahle hitovka se klidně může stát hymnou současných žen, protože – přiznejme si to – it’s hard out here for a bitch, it’s hard.
Penelope Cruz je jen tak dobrá, jak dobrý je film, ve kterém zrovna hraje. A Twice Born není jen dobrý, je skoro dokonalý. Nepředvídatelný děj plný uvěřitelných překážek na cestě za hořkosladkým koncem vám nedovolí nudit se ani na chvilku. Připravte se na emocionální zásah nejvyššího kalibru.
Nejlepší guilty pleasure – Brady a Kristen v Days of our lives
Ne, opravdu si nedělám srandu. Soap opery můžete tisíckrát odsuzovat a určitě pro to máte i milion dobrých důvodů. Lepší zábavu, při které můžete vypnout mozek a řešit jen totálně iracionální, ad absurdum vyhrocené zápletky, ale asi nenajdete. Days jsou legenda a Bristen 2.0 byli letos prostě nejlepší. Come back, Eileen!
Ne, opravdu si nedělám srandu. Soap opery můžete tisíckrát odsuzovat a určitě pro to máte i milion dobrých důvodů. Lepší zábavu, při které můžete vypnout mozek a řešit jen totálně iracionální, ad absurdum vyhrocené zápletky, ale asi nenajdete. Days jsou legenda a Bristen 2.0 byli letos prostě nejlepší. Come back, Eileen!
A ještě jedna anticena navíc – Nejpromarněnější šance roku
Sini Sabotage – 22 m²
Rapperek obecně je žalostně málo a těch dobrých ještě míň. Slečna Sini měla nakročeno k tomu, aby natočila dobrou desku a stala se tak jednou z těch lepších „žen ve hře“. Svou šanci ale místo toho spláchla do záchodu. Komerčního úspěchu má sice (ve Finsku) na rozdávání, trvalejší hodnoty však v jejích roboticky znějících „hitech“ nemá cenu hledat. Za vydělané love si kup nové levisky, Sini, a už neotravuj.
nejotravnější skladba: Levikset repee
Komentáře
Okomentovat