Když bohové roztávají (začátek celého života a cesta k nesmrtelnosti) světla na podlaze, postel na stropě tóny na zdech, tvoje slova v tomhle domě květenství zůstává, aby uvadlo, uschlo plus na malé kousíčky rozkopnutá hlava může dýchat, beznaděj v předsíni holá záda leží vedle mě vzdouvají se špatně naladěné záhyby žeber, když bránice plive do tvé náruče nejkrásnější výhrůžky sametové slavnosti, vzadu vlevo jazz svlečený rituál k rozbití dva existující se houpou, opíjí, kolébají, kývou a zítra se vzdají roztrhnu tvou vůni, brzy zreziví běž, nechoď, nechoď, běž houstnoucí krevní tlak přivádí k šílenství omylem se zachvějí zbloudilá gesta a tohle nepoznají, škádlí v šeru tíseň z požáru zbyl oxid uhelnatý, hořká nadávka, ale ne trpká nenávist tvoje ústa jsou třešňová dužina pichlavý výsměch vášně dokážeš mě otevřít, rozkvetu pak mě přerušuješ vlastními sliby všechno je naruby vzhůru nohama špatným směrem dotkni se mě, chci se odevzdat bohové roztávají a zůstává paměť a mimesis a bá...
...pieniä jälkiä olemassaolosta...