555
ráno jsem ti vždycky volala za pět celá
vložila jsem svoji ruku do tvé ruky, slyšela jsem jen vlastní kroky
na hranici černé a bílé jsem se ještě potichu dotkla
když pět pět pět pět odbilo
když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou
postiakaupungista.blogspot.com
a pak jsem najednou viděla, z tebe jen polovinu
a nevěděla jsem, kde jsi, od pasu dolů
jen o tebe jsem se starala
tebe bych držela, kdybych mohla
když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou
(Paperi T)
hmm,
my ještě ani nejsme
nebo za pět celá vždycky ve skutečnějším
sbíráme se, prožíváme, zároveň v obou
tak co myslíš tím, že bych si nemohl vzít všechno s sebou
kdybych se mohl úplně ztratit v tobě, neměl bych potřebu skutečného
naprosto se vzdát těla, jediný způsob je zůstat naživu
pusť mě pevně, zároveň spolu a bez sebe
být na chlup přesně, ne dva ani jedna, ale nula
kolem místa a času, jinak nedokážu existovat, hmm
vždycky mezi vrstvami, jen půlku ze mě pochopíš
ty tak čistá, není žádná černá tak bílá
a já slibuju, neboj se, já si obavu vždycky nesu s sebou
když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou
když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou
Komentáře
Okomentovat