postia toisesta kaupungista

… aneb výběr toho nejlepšího z uplynulého roku se tady na blogu objevuje pravidelně už pěkných pár let. Chybět tím pádem nemůže ani letos! Nejlepší alba  Lorde - Melodrama Svým debutem Pure Heroine z roku 2013 si Lorde získala všechny milovníky tak trochu divného elektropopu pro náročné. U mnoha interpretů by takový úspěch byl potvrzením toho, že na další desce svůj styl nemají měnit, Lorde se však rozhodla nezůstávat na místě. A přestože svým příklonem ke komerčnějšímu žánru možná zklamala řadu fanoušků své rané tvorby, rozhodně by bylo nefér ji obviňovat ze zaprodanosti. Skladby na albu Melodrama jsou sice prvoplánově líbivé, kromě toho však nabízejí i hloubku, kterou byste u jiných rádiových hitů hledali jen marně. Stačí si jen najít ten správný čas a zaposlouchat se do spletitých textů a melodií, které vám všechna svá tajemství neodhalí hned napoprvé. Pokud jste zmatený teenager na prahu dospělosti, lepší desku jste v roce 2017 poslouchat nemohli. A pokud už jst...

Pro každýho něco (Pyhimys) je demokratický dát facku každýmu, koho potkáš v baru když se Ježíš zeptal fotra: „Quo vadis?“ řek' mu: „Každá ženská je kořist.“ můj synu, neexistujou špatný volby, ale nejlepší je často to, co je populární můžeš to hledat třeba někde na konci světa, ale kvalitou se nenahradí množství tvůj revír je jenom mrňavá krabice když ti fouknu do ucha, je to inspirace sankce už se dostaly, neptej se, jestli je vyžaduju máme lagunu, ledovec, vesmír a poušť když chci potěšit masu když chci potěšit kasu nemůžu to vysvětlit jasně, když je pro každýho něco, není nic pro nikoho postiakaupungista.blogspot.com (Tommishock) dávám představy ostatním, útržky života, zlomky a vím, že tam jsou ještě stovky mně podobnejch vyhoď do vzduchu stovky, zeměkoule shoří na zadním dvorku moc vážný, venku zas brzo začne pršet slyším výkřiky ze všech stran o nový hudbě, směrech industriálního hudebního žánru elektrorap, bloghouse, z přehnaný nabídky hned moc...

Pořád tady pohybuju se tam, kde mě nikdo víc nezná a pořád tady na svět jsi čekal tak dlouho, že ses mezitím ztratil teď ukazuješ cestu pohybuju se tam, kde mě už nikdo nezná a pořád tady na svět jsi čekal tak dlouho, že ses mezitím ztratil teď ukazuješ cestu (Tommishock) touhle dobou přemejšlím, že i podzim by moh´ bejt moje vina, když všechno kolem mě umírá tak pomalu předělávám svůj svět a tvořím představy, s jejichž pomocí by se dalo přečkat pár let počkám pár let, ono to nějak dopadne, ale pár let častokrát skončí v slzách a byly to jenom přestupky světa, když jsme se universum a já oddělili možná ostatní měli jenom moc velkej strach žili od sebe a to je stálo příliš a teď, když se koukám dopředu, na jihu přichází bouřka, do vody nenakreslená čára žilo se příliš a přišlo se o tolik jako kolem ztemnělý stíny, když se tady už kdekdo ztratil daleko ty už nemůžem přivést zpátky, to není stejný věřím zbytečně, zatímco visím na hraně když se stěhuje...

Pelle Époque (Pyhimys) jeden láme kámen, druhej tahá třetí střílí, nemá fotr fotra čtvrtej spí, když na to zbyl čas a pátýmu už nezbejvaj pohnutky vůbec, a přesto je překážek moc jít na univerzitu studovat estetiku jazyka pedikér, závislák na konzoli značkovej elitista, pět milionů služek tahle generace je k ničemu nejsem nezaměstnanej, ale co z týhle práce vůbec mám „pracovat se musí“ je vrytý do mozku s podporou konzumerismu tyhle struktury souhlasily hodnota oblečení není teplo nebo ochrana pro myšlenky se neumírá, ne zase novej Ideapark někde v bažině, ale žádný nový ideje se tam netesaj doma chrápu koupím si novou přesnídávku, když na plasmě uvidím strašlivýho Rölliho s myšlenkou na dlouhověkost si zapálím light cígo a odnesu plechovku do sběru, „ty jo, to je skvělej pocit“ makal jsem jak lumík kalendář říká: „dneska si dej voraz“ nemáme směr, kam jít z úkrytu se divíme, kde je novej mogul tohle je doba na hovno tohle je doba na hovno tady nedáme...