Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z prosinec, 2016

2016: vážně jen jedna velká katastrofa?

Na letopočet 2016 teď ze všech stran slyšíme jen nadávky, ale ve skutečnosti se i v tak nenáviděném roce udála spousta zajímavých věcí. Hlavně v kultuře bylo stejně jako vždycky z čeho vybírat. Nejlepší alba Tanya Tagaq - Retribution Od chvíle, co album  Animism  udělalo z do té doby málo známé hrdelní zpěvačky jednu z nejžádanějších kanadských umělkyň, sláva Tanyi Tagaq jen a jen stoupá. A je evidentní, že čím víc je na očích, tím víc si uvědomuje svůj vliv nejen v hudební, ale i ve společenské oblasti, a hodlá ho využít naplno. Nejnovější album  Retribution  avizovala jako politické a rozhodně nepřeháněla. Ačkoliv ve svých skladbách obvykle slovy šetří, tady mluví jasně. Globální klimatické změny, těžařství, ničení planety kvůli vlastnímu obohacení, násilí na ženách… Tanya Tagaq si nikdy nebrala servítky a na  Retribution  svůj přístup nemění ani náhodou. Spíš naopak – na pilu tu tlačí ještě víc než kdy předtím. Hudba je ostrá jak břitva a hl...

zola jesus v neone...

...extrémně zblízka In Your Nature Lawless Skin

koncert jen pro pár vyvolených…

…aneb Zola Jesus v něčím obýváku Zola Jesus se v létě rozhodla zakončit éru svého zatím posledního alba Taiga sérií několika málo velmi intimních koncertů. Lístky na její vystoupení v rámci alternativního helsinského Modern Sky Festivalu jsem měla koupené už dávno před samotnou akcí, ale zpráva o tom, že Nika v srpnu zavítá i do Prahy, mě jaksi minula. O jejím koncertu jsem se kvůli tomu dozvěděla jen dva týdny předem a už už to vypadalo, že si na něj budu muset nechat zajít chuť. Všechny lístky totiž byly beznadějně vyprodané.  Já jsem se ovšem nevzdala a internetové stránky obnovovala tak dlouho, dokud se jeden zapomenutý volný lístek nakonec neobjevil. Po šíleném martyriu, kdy jsem jedinou vstupenku několikrát přidala do košíku, ale při posledním kroku platby pokaždé spadnul internet, se mi asi po dvou hodinách lovení lepšího signálu nakonec podařilo vytoužený lístek získat.  V den D jsem vyrazila hledat holešovický pop-up klub Neone, o jehož exi...

videa z art goes kapakka...

...aneb další várka popového rapu a elektropopové introspektivy SOFA - Kato The Hearing - Sun Is Gone The Hearing - I Dream of Demian

když umění zamíří do hospod...

…i v jinak drahých Helsinkách se každý může pobavit zadarmo Art Goes Kapakka rozhodně není festival jako každý jiný. Nekoná se totiž na jediném místě a už vůbec není nijak žánrově omezený. Jeho podstata spočívá jednoduše v tom, že vždy v druhé polovině srpna mnohé helsinské restaurace, hospody, bary a kavárny večer otevřou dveře všem milovníkům hudby a zadarmo nabídnou koncerty méně známých, ale i proslulých finských hudebníků. Musíte uznat, že nápad je to skvělý a byl by hřích takové nabídky příjemně stráveného večera nevyužít. Já jsem si z opravdu širokého programu letos vybrala koncerty hned tři. Dva z nich se konaly ve známé helsinské restauraci (nebo spíš baru) Zetor, na kterou jsem už díky jejímu názvu samozřejmě byla zvědavá. Musím uznat, že interiér a celková atmosféra podniku nejsou nic dlužné svému jménu a zemědělská tematika na vás vyskakuje doslova na každém kroku. Představit si můžete například kolečko, umělou krávu a sezení na pařezu. Zezačátku jsem si nedovedla ...

videa z druhého dne modern sky...

...aneb další elektropop a trochu deprese na závěr LCMDF - Fooled Mirel Wagner - 1 2 3 4 Mirel Wagner - No Death

žádná řecká komedie...

...aneb Modern Sky Festival, den druhý Druhý den helsinského Modern Sky festivalu měl být díky účasti tchajwanské rapperky Aristophanes sladkou tečkou za letošní festivalovou sezónou. Aristophanes ale bohužel (jak už to tak bývá) na poslední chvíli dala přednost Americe před Evropou a nám tak zbyl jen sobotní program bez hlavní hvězdy. Protože mě ovšem v tomhle roce už žádný další festival opravdu nečekal, rozhodla jsem se užít si i tak zbytek léta 2016 naplno. Jambinai Na úvod na Modern Stage vystoupilo korejské trio Jambinai , na které jsem byla od začátku zvědavá. Přestože neholduju instrumentální hudbě, kombinace rocku s tradičními korejskými nástroji zní přinejmenším jako dobrý nápad, a tak jsem se musela na vlastní uši přesvědčit, jak vlastně zní v praxi. A musím říct, že skvěle. Sice to i přes divočejší momenty nebyla žádná párty, ale spíš seriózní poslechový koncert, ale i tak jsem bez problému vydržela až do konce. Už jen zblízka zkoumat roztodivné korejské lidové...