…v podání The Hearing
Je to smutné, ale je to tak – dobří finští interpreti v České republice koncertují málokdy. Žalostnou situaci občas zachraňuje populární Värttinä a kupodivu také jedna celkem nenápadná slečna - Ringa Manner se svou sólovou inkarnací The Hearing. Už její první návštěva na festivalu United Islands v roce 2014 mě příjemně překvapila, upřímně jsem ale moc nepočítala s tím, že se The Hearing do Prahy vrátí. Ringu má ale u nás zjevně někdo hodně rád, a tak se po dvou letech mohla pražskému publiku předvést i na sólovém koncertě v holešovickém Crossu.
Ještě předtím ale před klubem vystoupila česká skupina DVA, s jejíž tvorbou jsem se ten večer setkala poprvé, takže jsem neměla ani tušení, co mě bude čekat. Už při cestě od metra se Holešovicemi rozléhala hudba, která mě na první poslech zaujala, po několika skladbách mi ale došlo, že ať už DVA hrají cokoliv, jihoamerický hip hop to asi nebude. Po chvilce googlování se ukázalo, že to jen před klubem někdo pouštěl na plné pecky album Vengo chilské rapperky Any Tijoux. Ať už tuhle desku vybral kdokoliv, patří mu za to obrovský dík, protože jsem v záplavě jiné hudby na Anu úplně zapomněla, což byla věčná škoda. Její poslední deska totiž zní skvěle.
No, a po Aně Tijoux z cédéčka mě prostě DVA svojí hudbou neměli šanci zaujmout. Nebylo to tím, že by jejich tvorba byla špatná, podobně „divné“ kapely dokonce vyhledávám, ale ten den jsem prostě na jejich rytmy a nesmyslné texty neměla náladu. Byla jsem ale asi jediná, protože hudební produkce nalákala nejen jejich fanoušky, kteří divoce tancovali pod pódiem, ale taky obyvatele sousedního domu, kteří koncert sledovali z balkónů.
Já jsem ale přišla na něco úplně jiného, a tak jsem netrpělivě vyhlížela, kdy na pódium stísněného minisálu uvnitř klubu nastoupí očekávaná The Hearing. Ringa dorazila krátce po desáté, stručně se představila a hned spustila výbornou skladbu Backwards z nového alba Adrian. Jeho vydání avizovala už na svém předchozím pražském vystoupení před dvěma lety, dočkali jsme se ho ovšem až letos. Protože je deska opravdu čerstvá, tak nějak automaticky jsem předpokládala, že nám ji Ringa v živém setu trochu víc představí, ale to jsem se sakra spletla. Jako jediná novinka zazněla právě už zmiňovaná Backwards, kromě ní jsme se dočkali jen Color Code a Rehearsal, které však z koncertů už známe.
Jak se během večera ukázalo, celý koncert byl pojatý tak trochu netypicky. Rozhodně se nejednalo o propagaci nové desky, spíš se zdálo, že Ringa si přijela poklábosit a zahrát k tomu pár písniček, na které měla zrovna náladu. Setlist si evidentně vytvářela za pochodu, a když na looperu zmáčkla špatné tlačítko, prostě zahrála tu skladbu, která se zrovna omylem spustila. Naštěstí to byla moje oblíbená Everyday, na kterou se minule nedostalo. Kromě ní jsme si měli možnost poslechnout i další „klasiky“ z prvního alba jako Nothing Special nebo Dorian. A jako bonus zahrála i dvě převzaté skladby – The Host of Seraphim od Dead Can Dance a Life on Mars Davida Bowieho.
Všechny písničky Ringa samozřejmě prokládala svými typickými průpovídkami, jimiž odlehčovala tíživou atmosféru některých z nich. Na jednu stranu to bylo milé, na druhou ale musím trochu kriticky uznat, že v tomhle případě by míň mluvení a víc hraní neuškodilo. Koncert byl totiž už tak dost krátký, a když ještě třetinu z něj zabralo klábosení, na moc písniček se ve výsledku nedostalo. Taky mě trochu mrzelo, že Ringa evidentně moc nepočítala s tím, že v publiku budou i lidé, kteří její tvorbu znají. Budu se opakovat, ale já jsem si prostě přišla poslechnout hlavně živé verze výborných písniček z nové desky, ale těch se mi zrovna dvakrát moc nedostalo. I tak jsem ale vděčná, že The Hearing do Prahy dorazila. Každá návštěva málo známého, ale skvělého interpreta je totiž vždycky svátek.
A když už jsme u toho – někdo by sem měl pozvat Anu Tijoux. Tu bych si taky ujít nenechala.
Komentáře
Okomentovat