postia toisesta kaupungista

město, v němž se snoubí industriální architektura s typicky finskou jezerní krajinou Léto se kvapem blíží a s ním i období výletů a dovolených. Rozhodla jsem se proto trochu odbočit od hudebně-filmového zaměření většiny článků a chvíli se věnovat právě cestování. Nejsem žádný dobrodruh ani plážový povaleč, a tak nejraději mířím do nejrůznějších měst a městeček. Následující řádky a potenciálně i celou rubriku tedy berte jako tip na trochu té městské turistiky s občasným odskokem do přírody. Tampere je studentské město vzdálené necelých 180 kilometrů od Helsinek. Má něco přes 200 tisíc obyvatel, což z něj činí jedno z největších měst v celém Finsku. Vidět a zažít tam můžete ledacos, a proto bych doporučovala vyšetřit si na návštěvu tohoto koutu finské země více než jeden den. Já sama jsem v Tampere loni strávila dva dny a bylo to tak akorát, i když jsem ani tak neviděla zdaleka všechno, co tohle město nabízí. Do Tampere se nejjednodušeji dostanete vlakem nebo autobusem z Hel...

... aneb jak se Värttinä v Praze pokusila ukrást show rádoby Värttinä z Prahy a zkazila tím jedné fanynce celý zážitek. Letošní koncert Värttinä se kupodivu nekonal v už tradičním Paláci Akropolis, jak by člověk předpokládal, ale v Rock Café. Ze změny prostředí jsem byla trochu nervózní, protože čistě rockový klub se k world music zrovna moc nehodí. Místo konání ale nakonec nebylo tím, co by koncertu ubralo na atmosféře. Tedy nepočítáme-li striktní zákaz fotografování a natáčení, který jsem se po trapném incidentu na koncertě Tanyi Tagaq zbaběle neodvážila porušit. To ale jen na okraj. Hlavní sál Rock Café je překvapivě malý, což mě rozhodně potěšilo, protože není nic horšího než poloprázdná tělocvična. I pódium bylo nad standardy nízké, což nejen můj krk kvituje s povděkem. Kapela tak byla doslova nadosah ruky, díky čemuž hudba mohla publikum směle zasáhnout přímou palbou. A tak to má být. Koncert tentokrát nezačal a cappella uprostřed publika jako na minulém turné, j...

… aneb naštvat Tanyu Tagaq se nevyplácí. Do Paláce Akropolis toho večera nezavítalo příliš mnoho lidí a zdálo se, že ti, kteří přišli, chtěli vidět hlavně film Nanook of the North, s jehož projekcí byl letošní pražský koncert Tanyi Tagaq spojený. Možná i z toho důvodu se pořadatelé rozhodli, že sál výjimečně zaplní židlemi a promění ho tak v improvizované kino. Zpočátku jsem z tohoto kroku byla poněkud rozpačitá. Jsem si sice vědoma důležitosti filmu, ale co si budeme nalhávat - přišla jsem hlavně za hudbou. Počáteční strach, že Tanyin zpěv a hudební doprovod Jeana Martina a Jesseho Zubota zůstane zbytečně upozaděný, se naštěstí brzy rozplynul.  Tanya začala velmi zlehka a dalo by se říct i nejistě, za chvíli už ale byla sama sebou se vším, co k tomu patří. A dokonce s jednou velkou přidanou hodnotou navíc, protože scény snímku Nanook of the North s hudbou tvořily ideální symbiózu. Je až neuvěřitelné, jak dokonale může hudba odrážet obraz a naopak. Tanya i její doprovodní...