postia toisesta kaupungista

555 ráno jsem ti vždycky volala za pět celá vložila jsem svoji ruku do tvé ruky, slyšela jsem jen vlastní kroky na hranici černé a bílé jsem se ještě potichu dotkla když pět pět pět pět odbilo když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou postiakaupungista.blogspot.com a pak jsem najednou viděla, z tebe jen polovinu a nevěděla jsem, kde jsi, od pasu dolů jen o tebe jsem se starala tebe bych držela, kdybych mohla když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou (Paperi T) hmm, my ještě ani nejsme nebo za pět celá vždycky ve skutečnějším sbíráme se, prožíváme, zároveň v obou tak co myslíš tím, že bych si nemohl vzít všechno s sebou kdybych se mohl úplně ztratit v tobě, neměl bych potřebu skutečného naprosto se vzdát těla, jediný způsob je zůstat naživu pusť mě pevně, zároveň spolu a bez sebe být na chlup přesně, ne dva ani jedna, ale nula kolem místa a času, jinak nedokážu existovat, hmm vždycky mezi vrstvami, jen pů...

Siamská dvojčata potkávala jsem tě v noci v jiném městě tam, kde jsou světla, ale ne ulice kde telefony nefungují když zkusíš zavolat sám sobě, vybuchne v horním patře malých kancelářských prostor svým způsobem snad přímo v podpaží světa ten pokoj se třásl, s různou frekvencí byli jsme jako siamská dvojčata chtěla jsem být tam ve tvém městě, ne tady ve svém, kde se čas zastavuje a zprávy nepřicházejí bývala bych tě vzala s sebou, ale odmítl jsi bývala bych zůstala s tebou, ale odmítl jsi postiakaupungista.blogspot.com probuď mě z předvídavého snu, před konečným řešením políbila jsem sama sebe na ústa, tolik se mi stýskalo – po tobě měla bych tam být tvoje, chybíš mi tady i noc spí nikdy jsi mě nemohl ani cítit čekej, drahý čekej, drahý čekej, drahý byl jsi uvězněný tam v horním patře svým způsobem ani ne tak hrozně daleko byl to tvůj trest přesto jsem měla pocit, že tě chci zachránit tvoje mysl vyplavovala stále víc hlídačů, kolem kterých jsem pašoval...