555 ráno jsem ti vždycky volala za pět celá vložila jsem svoji ruku do tvé ruky, slyšela jsem jen vlastní kroky na hranici černé a bílé jsem se ještě potichu dotkla když pět pět pět pět odbilo když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou postiakaupungista.blogspot.com a pak jsem najednou viděla, z tebe jen polovinu a nevěděla jsem, kde jsi, od pasu dolů jen o tebe jsem se starala tebe bych držela, kdybych mohla když tvůj čas nastane, stejně si nijak nemůžeš vzít všechno s sebou (Paperi T) hmm, my ještě ani nejsme nebo za pět celá vždycky ve skutečnějším sbíráme se, prožíváme, zároveň v obou tak co myslíš tím, že bych si nemohl vzít všechno s sebou kdybych se mohl úplně ztratit v tobě, neměl bych potřebu skutečného naprosto se vzdát těla, jediný způsob je zůstat naživu pusť mě pevně, zároveň spolu a bez sebe být na chlup přesně, ne dva ani jedna, ale nula kolem místa a času, jinak nedokážu existovat, hmm vždycky mezi vrstvami, jen pů...
...pieniä jälkiä olemassaolosta...