postia toisesta kaupungista

hřebíky nemůžu zavřít dveře svého pokoje vrážejí hřebíky do žeber a vytahují je kleštěmi, zatímco se vedle lidé modlí nemůžu zavřít dveře svého pokoje otočím zrcadlo, dívají se mi do očí nikdy mě nedostanou odsud z okraje postele a zpívají: „ďábel dělá loď z kusů nehtu, když třináct kamenů je u brány na lodi z kusů nehtu si přijede i pro tebe a nalodí tě z jejich středu“ postiakaupungista.blogspot.com nemůžu zavřít dveře svého pokoje pronikají do mysli a všechno polykají už se odtud nedostanu, i když někde by bylo lehčeji a zpívají: „ďábel dělá loď z kusů nehtu, když třináct kamenů je u brány na lodi z kusů nehtu si přijede i pro tebe a nalodí tě z jejich středu“

Kůže, vlasy a kosti odnesl jsi mě k věčnému odpočinku pod strom, když jsem už nemohla dál a ta krev, jíž kámen prorazil cestu, voněla omamně přikryl jsi mě hlínou pod svitem luny, i když jsi už nemohl dál a ten les, který byl svědkem tvé lásky, byl krutý a tichý je tam pach a vlhká země je tam kůže, vlasy a kosti ale z lůna smrti pod zemí z nich raší nové stromy postiakaupungista.blogspot.com odnesl jsi mě k věčnému odpočinku pod strom, když jsem už nemohla dál červi lezou dovnitř a červi lezou ven dokud mráz nepokryje zemi přikryl jsi mě hlínou pod svitem luny, i když jsi už nemohl dál světlo po malých kouscích proniká do mého nitra a dočká se chladného klidu je tam pach a vlhká země je tam kůže, vlasy a kosti ale z lůna smrti pod zemí z nich raší nové stromy

Hledáte něco morbidního, ale přesto poetického a zvláštně krásného? Přesně takovou kombinaci vám ve své minimalistické tvorbě nabízí undergroundová kapela Lasten Hautausmaa z finské Kouvoly. Už její název – v překladu Dětský hřbitov - leccos napovídá o tom, v jakých sférách se hudba téhle party pohybuje. Ačkoliv se hudebníci v čele se zpěvačkou Kristiinou Vaarou nevyhýbají ani téměř popovým melodiím, zaposloucháte-li se do textů, úsměv na tváři vám brzy ztuhne. Smrt, dětská práce, strach, temnota, další smrt… Jako příjemný bonus však také velmi působivá melancholická poetika, z níž přes všechen pesimismus sem tam vykoukne i špetka naděje. K tomu můžete připočítat ještě příjemné a rozhodně ne vlezlé melodie na pomezí popu, rocku i folku a máte recept na hudbu, která vám v hlavě zůstane znít ještě dlouhou dobu. Posuďte sami: dětský hřbitov když jsem oslavila šesté narozeniny, přišel ředitel továrny vzal mě s sebou do uhelných dolů dvanáct hodin denně jsem za tažné zvíře t...